neděle 20. března 2016

Tvář strachu od Deana Koontze, mistra thrilleru

Po přečtení Bouře mečů od Martina jsem měla takové období, kdy mi nešlo se začíst do žádné knihy. Zkoušela jsem různé žánry a autory, ale cokoliv jsem rozečetla mě nebavilo. Potom mě napadlo, že bych si mohla přečíst Tvář strachu od Deana Koontze, protože jsem knížku už četla a věděla jsem, co od ní můžu očekávat. Navíc je to knížka hodně tenká, takže je rychle přečtená. A ono to zafungovalo a překonala jsem svou čtecí krizi.

O autorovi

Nejdřív bych ráda řekla pár slov o Deanu Koontzovi. Kdysi byl mým nejoblíbenějším autorem, mám doma všechny knihy, které u nás kdy vyšly, a až na dvě vyjímky je mám všechny přečtené. Autora jsem si zamilovala díky tomu, jak umí kombinovat žánry, které mám nejraději. Jeho knihy jsou většinou směsicí thrilleru, detektivky, hororu a nadpřirozených prvků. Hlavní hrdina často utíká před nějakým zlem a knihy jsou velmi napínavé. Tvář strachu je pro mě jedna z nejlepších autorových knih.

O příběhu

Graham Harrison má nadpřirozené schopnosti a je i tak trochu jasnovidec. Mívá vidiny událostí, které se v nejbližší době stanou. Jenže není o co stát, protože vidí vraždy. Dokáže také zahlédnout útržky toho co se stalo, když se dotkne něčeho z místa činu. Graham tak občas spolupracuje s policí a pomáhá dopadnout vraha.

Když je pozván na interview do televizní show, má z toho Graham obavy. To ale netuší, že se díky tomu ocitne on i jeho přítelkyně v ohrožení života. Během přímého přenosu se mu před očima odehraje vražda a sice nevidí tvář vraha, ale vidí tvář oběti, řekne její jméno a ví že byla zavražděna ve svém bytě. O vrahovi dokáže říct to, že ho policie už zná, že se možná jmenuje Dwight a že je to sériový vrah, kterého se policie snaží už dlouho dopadnout.  Bohužel svou vidinu nedokáže zamaskovat a protože je velmi rozrušený a moc mu to nemyslí, vše prozradí divákům v přímém přenosu. K vrahovi se toto vysílání dostane a vrah pochopí, že by pro něj Graham mohl být hrozbou.

Vrah se rozhodne jednat a odstranit Grahama z cesty. Má v plánu ho zabít v mrakodrapu, kde má Graham kancelář a pracuje často pozdě do noci, kdy v budově už skoro nikdo jiný není. Zrovna tu noc přijde Grahama navštívit jeho přítelkyně, která se díky tomu ocitne také v ohrožení života. Začíná hon na kočku a myš v obrovském mrakodrapu. Dokáže si Graham s přítelkyní zachránit život? Ztratit se vrahovi v tak velké budově je přece hračka... Nebo ne?

Můj názor na knihu 

Kniha je od první stránky zajímavá, chytne vás a nepustí. Je velmi napínavá a čtivá, že nebudete mít problém přečíst ji na jeden zátah. A to ani nemluvím o překvapivém odhladení vrahovi identity, které vás dostane.

V knize se střídají dvě dějové linie - z pohledu Grahama a jeho přítelkyně a z pohledu vraha. Díky tomu je kniha ještě napínavější a zábavnější, protože vidíte vrahovi do hlavy a víte, co na své oběti chystá, a o to víc fandíte obětem a prožíváte s nimi jejich strach.

Chvílemi mě Graham vytáčel svou zbabělostí a naivitou. Nebýt jeho přítelkyně, nejspíš by ho vrah už dávno měl. Na druhou stranu, proč by měla být každá postava dokonalá a přesně vědět, co má dělat?

Kniha se mi líbila trošku méně, než když jsem jí četla poprvé. Je to nejspíš tím, že jsem si děj už trochu pamatovala a tak mě některé věci až tak nepřekvapily. A možná ten konec mohl být trochu lépe vymyšlený. Ale pořád platí, že je Tvář strachu jedna z nejlepších autorových knih a pokud jí budete číst poprvé tak věřím, že si jí užijete stejně jako já, když jsem jí četla poprvé.

Pro některé Koontzovy knihy je typický hon na kočku a myš, ve kterém figuruje šílený a zvrácený vrah, který je bohužel i dost mazaný a chytrý, a hlavní hrdina, který se před ním snaží uniknout a většinou i ochránit někoho blízkého.  Právě takové knihy řadím k těm nejlepším, jaké Koontz napsal a od kterých se neumím odtrhnout. Doporučuji tyto knihy, které jsou podobné Tváři strachu: Intenzita (přečetla jsem za jeden den), Manžel, Rychlost, Ochránce, Skrýš.

Znáte autora? Četli jste od něj nějakou knihu? Těším se na vaše komentáře.

Když se vám z paměti vymaže deset let života...

Představte si, že si nevzpomínáte na posledních deset let života. Jak byste se chovali? Jak by se vám libil život, na který si nepamatujete, ale slyšíte o něm od své rodiny, přátel a známých? Byli byste na sebe hrdí nebo byste se ptali jak je možné, kým jste se stali?


Ztráta paměti je téma, které mě hodně baví a proto jsem nakonec neodolala a pořídila si knihu Na co Alice zapomněla od autorky Liane Moriarty. Knížka mě lákala už od té doby co vyšla, ale jelikož knihy pro ženy moc nečtu, tak jsem se k ní dostala až teď. V poslední době mám chuť číst něco víc ze života, ale pečlivě si vybírám. Většina ženských románů mě totiž naprosto míjí a zaujme mě jen pár knih. Proto vyhledávám romány, které jsou trošku thrillerové, napínavé. Zamilovaný román si čas od času taky ráda prečtu, ale nesmí to být červená knihovna. Jak se mi tedy nakonec líbila tato kniha?

O příběhu

Alice otevře oči a zjistí, že leží na zemi v tělocvičně. Její první myšlenky patří jejímu dosud nenarozenému miminku, protože se lekne, aby po pádu bylo v pořádku. Je zmatená a neví co se děje, protože nepoznává své oblečení ani lidi kolem sebe a vůbec si nepamatuje, jak se do tělocvičny dostala. Vše začne dávat smysl v momentě, když se Alice zeptají, jaký je právě rok.


Alici čeká nejeden šok. Už samo o sobě není příjemné myslet si že je vám 29 a přitom vám čtyřicítka klepe na dveře. Nebo když si myslíte, že teprve čekáte své první dítě a přitom už máte děti tři a nepamatujete si jejich narození, jejich první krůčky a slova, první úspěchy a nezdary. Představa ztráty těchto vzpomínek natrvalo je ještě horší než to že Alice neví, jak se o děti starat. Úplně nejhorší je ale pro Alici zjištění, že se se svým manželem Nickem rozvádějí. Alice to nedokáže pochopit a odmítá tento fakt přijmout. Navíc má se všemi lidmi z dřívějška velice špatné vztahy, aniž by věděla proč. Se svou kdysi nejlepší kamarádkou se nestýkají, s vlastní sestrou taky skoro nemluví.

Co se to se všemi stalo? Proč je teď Alice úplně jiná? A co s jejím životem bude dál, ať už se jí vzpomínky vrátí nebo ne?

Můj názor

Kniha mě chytla od první stránky, byla velice čtivá a moc mě bavila. Na začátku mě bavilo sledovat jak je Alice zmatená a těšila jsem se, kdy se zase objeví nějaká situace, kdy Alice nebude vůbec vědět, která bije. Některé takové momenty byly docela vtipné, jiné naopak smutné nebo děsivé.

Vše jsem prožívala spolu s Alicií a snadno jsem se do ní dokázala vcítit, představovala jsem si sebe samu v takové situaci. S napětím a obavami jsem četla dál a dál, dychtila jsem po každém kousku nové informace o Alicině životě a spolu s ní si domýšlela, co se asi stalo, než jednotlivé útržky informací začly dávat smysl.

Chvílemi mě vytáčely některé postavy, které nebyly s to pochopit, že si Alice nepamatuje naprosto nic z posledních deseti let života. Otázky a řeči typu "mě si přece musíš pamatovat", "jak jsi jen mohla na tohle zapomenout?" mě přiváděly k šílenství. Na druhou stranu bylo zajímavé sledovat ztrátu paměti i z té druhé strany, jak to prožívají osoby, které Alici znají.

Konec knihy mě na jednu stranu trochu zklamal, na druhou stranu i potěšil. Přišel mi takový moc rychlý, chtěla bych s Alicí ještě nějaký ten čas strávit a prožívat to s ní dál. Nicméně jsem vděčná za to, že jsem se dozvěděla, jak pokračovaly osudy jednotlivých postav. Nemám moc ráda, když to autor nechá na naší představivosti.

Na knize se mi moc líbilo i to, že byla vyprávěna z pohledu více postav a tyto pasáže byly podány zajímavým způsobem. Aliciina sestra Elisabeth příběh vyprávěla svému psychologovi prostřednictvím dopisů, které sloužily spíš jako deníček, protože dopisy se vlastně vůbec neměly dostat psychologovi do ruky. Z pohledu další osoby to bylo zase prostřednictvím blogu, který dotyčná osoba psala a k nelibosti rodiny se neobtěžovala ani změnit jména.

Na co Alice zapomněla je silný a emotivní příběh, který vás donutí zamyslet se nad svým životem, navíc se krásně čte a odpočinete si u něho. Sečteno a podtrženo - kniha se mi i přes drobné nedostatky moc líbila a její koupě nelituji, možná si časem přečtu i jiné knihy od autorky.

Četli jste Na co Alice zapomněla nebo jinou knihou od autorky? Jak se vám líbila?