Bouře mečů, 3. díl Písně ledu a ohně od G. R. R. Martina

Do třetího dílu Písně ledu a ohně jsem se pustila na druhý svátek vánoční a dočetla ho včera, tedy 23.1. Knížku jsem tedy četla skoro měsíc, ale vůbec toho času nelituji. Knížka má přes 1000 stránek, ale dala by se přečíst za daleko kratší dobu, jenže jsem od ledna nastoupila do nové práce a spolu s dalšími okolnostmi jsem nebyla schopná moc číst. Takže kdo knížku ještě nečetl, nemusíte se děsit, že jí budete číst taky tak dlouho. Mít dost času, tak jí přečtete za pár dní. Martin píše tak čtivě, že vám stránky utíkají ani nevíte jak. Ale to nejspíš už víte sami.

Předchozí díl Střet králů jsem četla minimálně před třemi lety, takže jsem měla velké obavy z toho, že budu totálně mimo. Ale naštěstí to nebylo tak hrozné. Samozřejmě že spoustu věcí si nepamatuji, ale nic z toho nebyl takový problém, abych byla v příběhu ztracená. Navíc mi přijde, že autor na to občas myslel, a některé zásadní okamžiky připomínal. Třeba velkou bitvu, která se odehrávala ve Střetu králů, a kterou jsem úplně zapomněla, nebo že na začátku prvního dílu Starkové našli mláďata zlovlků. Takže to podstatné čtenář zná a nějaké vedlejší postavy a menší příběhy nejsou tak důležité. Navíc já v nich mám někdy maglajz i v knize, kterou právě čtu.

Proč jsem začla číst Bouři mečů až po tak dlouhé době? Protože kdysi jsem si řekla, že si všechny díly přečtu teprve až budou všechny venku, protože s mojí pamětí jinak všechno zapomenu. A je lepší číst znovu jen dva díly, než pět. No jenže postupem času jsem začla zjišťovat, jak to s těmi pokračováními u Martina je...Věděli jste, že první díl (Hra o trůny) vyšel v roce 1996? Ani bych se nedivila, kdyby Martin držel rekord v nejdéle psané a nedokončené fantasy sáze. Dalším důvodem bylo, že kvůli seriálu (který nesnáším), je všude spoustu spoilerů. Dost se divím, že do dnešní doby jsem se spoilerům úspěšně vyhýbala. Jenže to nemusí trvat napořád. No a v poslední řadě jsem začla plnit své knižní předsevzetí ohledně fantasy ság. (O mých knižních předsevzetí napíšu článek, hned jak dopíšu tenhle.)

Když jsem se pustila do čtení tak to pro mě bylo jako kdysi, když jsem začla číst první díl. Skoro jsem zapomněla, jak miluju Martinův styl psaní a jak mě jeho knihy strašně bavily a nadchly. U čtení jsem zažívala stejné pocity jako kdysi při prvním čtení Harryho Pottera. Prostě totální nadšení a radost ze čtení. Neskutečné těšení se na to, až budu moct ve čtení pokračovat. To nezažívám u všech knih, přestože se mi třeba líbí, ale někdy to není úplně ono.

Semtam byly pasáže, které mě nebavily, ale tak to je snad u každé knihy. A vzhledem k tomu, jak je Bouře mečů dlouhá kniha, je to zanedbatelné a vůbec mi to nekazí dojem z knihy. Co se týče děje, tak samozřejmě nebudu nic prozrazovat. Můžu jen říct, že se to hezky rozjelo a je to pěkný mazec. Z dějových linek mě nejvíc bavil Jon a dění na zdi a za ní, Tyrion, kterého začínám mít ai nejradši ze všech postav, Jamie, který se ukázal i v jiném světle, a Arya a Bran. Což jsem vyjmenovala skoro všechny postavy :D Nejmíň mě bavila Daenerys a Davos, i když pořádně nevím proč. Po dočtení kapitoly jsem si říkala že to bylo fajn, ale když se potom objevilo jejich jméno znovu, tak jsem nebyla moc nadšená.

Co se mi moc líbí je i to, že postavy nejsou jen černé nebo bílé. Klasickým příkladem je právě Jamie. Nikdy mu nezapomenu to, co udělal v prvním díle, ale teď  ho nesnáším o trošku míň. Tyriona jsem na začátku taky nenáviděla, ale už si bohužel nepamatuju proč :D Líbí se mi i to, že si nikdy nemůžete být jistí, co jednotlivé postavy provedou a vás to naprosto šokuje. Já mám své oblíbené postavy, ale někdy dělají něco, s čím nesouhlasím, a pěkně mě vytočí.

Ano, děj je velmi rozvleklý a mám pocit, že se na těch 1000 stranách zase tolik nestalo. Někomu to může vadit. Já jsem třeba v prvním díle čekala, že se už bude bojovat s Divokýma a Jinýma. A pořádně jsem se toho dočkala až ve třetím díle. Stejně tak jako jsem čekala, že bude větší vzrůšo s drakama, a zatím jsou to pořád prcci a nic moc se neděje. Mě na té rozvleklosti trápí jen to, že sága není dokončená. Kdyby těch dílů bylo deset a já vím, že se se to dá do pohybu a dočkám se toho, tak není co řešit. Jinak mi ta rozvleklost nevadí a užívám si každou stránku a jen si přeju, aby to nikdy neskončilo. Píseň ledu a ohně je prostě moje srdcovka a po Harry Potterovi zatím jediná sága, kterou bezvýhradně zbožňuju (a že já tohle slovo normálně nepoužívám, ale teď to vystihuje přesně).

Tak to je asi vše, co jsem ke knize chtěla napsat. Teď si chci přečíst jednu nebo dvě knihy z jiného žánru, a potom se hned pustím do pokračování (ale je možný že se pustím do pokračování hned, jak jsem ještě v té euforii).

Jak dlouho jste Bouři mečů četli vy? Které postavy jste si oblíbily? A které nesnášíte? )

Přečteno za prosinec

V prosinci jsem přečetla 6 knih, co je na mě opravdu výkon, protože čtu celkem pomalu a za poslední měsíce jsem měla málo času a duševní pohody. V prosinci jsem ale měla spoustu volného času a užívala si dlouhé adventní večery. A na Vánoce jsem byla u rodičů, takže mi odpadly veškeré starosti s vařením, úklidem atd. Je pravda, že většina knih je tenoučkých, ale i tak jsem četla mnohem víc než obvykle. A náramně jsem si to užila. Konečně jsem měla pocit, že jsem zase sama sebou. Proto jsem se rozhodla že poprvé napíšu článek o tom, co jsem za uplynulý měsíc přečetla. Taky jsem až na jednu knihu nenapsala recenze a ani nevím, jestli je ještě napíšu, proto se k nim chci v krátkosti vyjádřit aspoň takhle.

Jako první jsem přečetla Vězněnou od Pavla Renčína, který patří k mým nejoblíbenějším autorům. Dlouho mu nevyšla žádná kniha a tak jsem se na Vězněnou moc těšila. Autor dříve psal mětskou fantasy, Vězněná je ale temný a děsivý příběh podobající se hororům od Stephena Kinga. Vězněná se mi strašně moc líbila, nemohla jsem se od knihy od trhnout, ani když mi hrůzou nebo strachem vstávaly vlasy na hlavě. Přečetla jsem jí jedním dechem. Recenzi můžete najít tady.

Dokonce měla kniha v prosinci křest, kterého jsem se zúčastnila. Mám takové akce strašně ráda, obzvlášť když jde o autora, kterého mám ráda a o knihu, kterou jsem četla.

Potom jsem se pustila do Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Tahle kniha mě doprovázela cestou do Prahy na křest Vězněné. O autorovi slýchám už dlouho a Hvězdy nám nepřály mě zaujaly tématem. Ano, je to opravdu ta nejveselejší smutná kniha. Často jsem se smála černému humoru a zároveň se celou dobu uvnitř strachovala a představovala si, jak hrozné to musí být, umírat na rakovinu, jak pro tu osobu, tak pro rodinu a její blízké. Knížka se mi moc líbila a rozhodně se k ní v budoucnu vrátím, protože v člověku hodně zanechá. Přečetla jsem jí taky jedním dechem.

Pohoda u perníkového latté v kavárně.

 Věk mloků od Karolíny Francové byla další taková rychlovka. Jde o 15. díl série JFK. Kdo má rád české autory a scifi, tak by se mu tahle série mohla zamlouvat. Každý díl píše jiný autor, přičemž každý autor si vymyslí vlastní svět, do kterého jsou hlavní hrdinové posláni na misi. Věk mloků byl napínavý od první stránky a strašně mě knížka bavila. Líbil se mi nápad, že se lidé v tom jiném světě proměnily v mloky, protože v jejich světě začíná celý svět zaplavovat voda. A tak vědci vymysleli způsob, jak by lidé mohli přežít. Co mě trochu naštvalo bylo, že jsem nepoznala, kdy knížka skončila. Protože na konci knihy je delší povídka o hlavním záporákovi celé série. Jelikož nikde nebylo napsáno, že jsou v knize dva příběhy, pořád jsem si říkala, jak to spolu souvisí. No prostě je dost naprd když nevíte, že to co jste četli už skončilo :D Ale jinak skvělý díl.

Květy z půdy od Virginie Andrews nemusím nikomu nejspíš představovat. Od autorky jsem už kdysi četla několik knih a tomuto novému krásnému vydání Květů z půdy jsem nedokázala dlouho odolávat, protože mě kniha zaujala i co se týče děje. Čtyři sourozenci, kteří jsou věznění v podkrovním pokoji vlastní babičkou a matkou... Spousta lidí byla z téhle knihy hodně šokovaná, ale já jsem přece jen trochu věděla, co můžu čekat. I tak tam ale byly situace, které mi vehnaly slzy do očí, a hlavně kdy jsem měla neskutečný vztek. Vůbec by mě nenapadlo, že ve mně kniha dokáže vyvolat tak silné emoce, že kdyby to šlo, tak skočím do knihy a zakroutím té bábě krkem. Květy z půdy se mi opravdu moc líbily a už mám koupený i druhý díl. Pokud jste od autorky nic nečetli a chystáte se, tak se připravte na to, že hlavním hrdinům se bude pořád dít něco strašného, i když si myslíte, že už budou šťastní. Nebudou.

Po květech z půdy jsem si na Vánoce chtěla dát něco lehčího, a navíc jsem tuhle knihu plánovala ke čtení těsně před Vánocema, už když jsem si jí kupovala. Zamilovaný příběh odehrávající se ve vánočním New Yorku a v prostředí knih a knihkupectví... To je prostě ideální kniha na tuhle dobu. Jde samozřejmě o Dash a Lily - kniha přání. Tahle knížka mě trochu zklamala. Ne že by se mi nelíbila, ale čekala jsem od ní přece jen trochu víc. Že si budou delší dobu dopisovat přes zápisník a že mě kniha naprosto okouzlí. Což se právě nestalo, prostě to není kniha, u které bych si řekla "páni, to byla úžasná kniha, na tu budu ještě dlouho vzpomínat". Něco tomu prostě chybělo. Ale jinak to byla čtivá, příjemná a vtipná knížka, postavy jsem si moc oblíbila. A na navození vánoční atmosféry to nebylo špatné.

Jako poslední jsem přečetla Příšerné příběhy vánoční, které jsem si koupila když jsem byla na křtu Vězněné. Slyšela jsem na ně dobré ohlasy a chtěla jsem nějakou vánoční knihu, takže jsem si jí koupila. No taky jsem byla trochu zklamaná, asi jsem čekala že se budu víc bát, ale koupě nelituji. Po Vězněné a Květech z půdy jsou Příšerné příběhy vánoční jen slabý odvárek no :D Blbě jsem si to naplánovala. Sice jsem se nebála, jak jsem doufala, ale povídky se mi líbily a byly teda pěkně morbidní. Věřím že pokud to budou číst děti, tak ty budou opravdu hodně vyděšené. Nejvíc se mi líbila povídka Byla cesta, u ní jediné mi běhal mráz po zádech. 

Tak a to byly všechny knihy, které jsem přečetla v prosinci. Někdy kolem 27. jsem začla číst Bouři mečů od Martina, třetí díl Písně ledu a ohně. A tu jentak nedočtu, protože má přes 1000 stránek. Momentálně jsem nějak za polovinou.

Jsem se sebou za tenhle měsíc spokojená, dokonce jsem přečetla 4 knihy, které jsem si koupila v listopadu (moje obří chvástačka za listopad tady). A to je u mě zázrak, protože mám nasysleno tolik knih a kupuji rychleji než čtu, že nové knihy většinou nakupuji proto, že je chci mít, ne protože je teď hned chci číst. Nebo chci, ale pak dostanu chuť na úplně jinou knihu. U mě je ten výběr toho, co zrovna budu číst, trochu složitější. Knížka se sama ozve, když je na ní ta správná doba, a je jí jedno, jestli jí mám doma týden nebo tři roky :)

Četli jste nějakou knihu? Jak se vám líbila? Nebo se na nějakou teprve chytáte? :) Těším se na komentáře.

Odkaz dračích jezdců v luxusním vydání

Před Vánoci vyšlo luxusní vydání všech 4 dílů Odkazu dračích jezdců. Přítel na něj náhodou narazil v obchodě a protože je velký fanoušek Eragona, okamžitě věděl, že by to byl úžasný vánoční dárek. A tak se i stalo :)

Protože jsem o něm na internetu neviděla jedinou zmínku, tak jsem se (i kvůli neustálému naléhání přítele) rozhodla, že tuto nádhernou knihu nafotím a napíšu o ní článek, aby se o ní mohli dozvědět i jiní fanoušci Eragona.

Hned na první fotce vidíte srovnání s klasickými hardbackovými vydáními. Souborné vydání je obrovská a těžká kniha. Obálka je z imitace kůže, s pozlacenými nápisy a rohy. Už zvenku kniha vypadá jako kdyby Odkaz dračích jedzců byla starodávná kronika.

Hřbet knihy je taky naprosto luxusní.

 

To dračí oko je naprosto úchvatné.

Na začátku každého dílu je stejný obrázek, jako na starých vydáních na obálce.

Stránky jsou zdobené, vypadají jako starý, zažloutlý papír, okraje jsou jakoby ohmatané a opotřebované.

Nechybí ani pořádná "zlatá" záložka.

Začátky kapitol jsou ozdobeny dračím okem.

Kniha je uložena v papírovém boxu s plastovým víkem, aby byla chráněna.

Je to opravdu nádherná kniha, která potěší nejednoho fanouška dračích jezdců a je to takový sběratelský klenot, stejně jako ilustrované vydání Harryho Pottera.

Co na knihu říkáte, líbí se vám?  Věděli jste že vyšla, nebo se o ní dozvídáte až teď? Budu moc ráda za vaše komentáře :)

Knižní přírůstky za prosinec

Prosinec byl díky Vánocům bohatý, ale to asi u každého knihomola. Nejdřív jsem měla pocit, že k Vánocům skoro žádnou knížku nedostanu. Ono to člověka dost zmate, když od babičky dostane v listopadu peníze, aby si sám koupil něco k Vánocům. A on si to koupí, ale nezabalí si do pod stromeček, ale rovnou si to šoupne do knihovny. Takže jsem si potom uvědomila, že to vlastně vánoční dárky jsou. Příští rok budu mít pevnou vůli a takhle nakoupené dárky si opravdu zabalím a dám si je až na Štědrý den :D

Jaké knihy mi tedy přibyly do knihovny?

Mrtvou šelmu od Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové jsem si přála už delší dobu. Procházku znám jako autora scifi a znám ho i osobně z nejrůznějších conů a literárních setkání. Rozhodl se, že se svou ženou napíše sérii detektivek, které se budou odehrávat v různých českých městech (Tábor, Kutná Hora) a budou v nich odhalovat různá tajemství a zajímavou historii měst. V listopadu se v Městské knihovně v Praze na Smíchově konalo setkání s oběma autory a já jsem šťastnou náhodou byla zrovna v Praze na školení, takže jsem tam mohla jít. A rozhodla jsem se, že si knížku konečně koupím, nechám si jí podepsat a pak jí šoupnu jednomu z Ježíšků, aby mi jí dal pod stromeček.

Nové ilustrované vydání Harryho Pottera jsem musela mít, protože Harry je moje srdcová záležitost a měla jsem to štěstí vyrůstat společně s ním. Kniha je opravdu nádherná, už jsem si jí několikrát prolistovala abych se pokochala, a neskutečně se těším, až vyjdou další díly. Krom Harryho (který byl k svátku) mi přítel nadělil i Doctora Who - 11 Doctorů, 11 příběhů. Tahle jediná kniha pro mě byla pod stromečem opravdovým překvapením. Doctora Who miluju a přítel taky, takže jsem za knihu moc ráda a těším se na ní.

 Teď se dostávám ke knihám, které jsem si koupila sama, většinou za peníze od babičky. V Plzni jsem objevila zajímavé knihkupectví, kde mají levné knihy, a celý prosinec měli na vše ještě 50% slevu. O Cizince od Diany Gabaldon jsem už mockrát slyšela a ráda bych si jí přečetla. Jenže Cizinku v knihkupectví neměli, měli jen 2.-4. díl. Proto jsem dlouho váhala, jestli do toho jít. Nakonec jsem si je koupila, protože tyhle knihy normálně sehnat nejdou, a jedna stála jen 125 korun. Cizinku jsem pak sehnala levně na aukru, už jí mám doma, ale zařadím jí až do lednové chvástačky, protože jsem si jí vyzvedla až v lednu a navíc poté, co jsem měla nafocené všechny knihy.

Příšerné příběhy vánoční jsem si koupila, když jsem byla na křtu Vezněné v Praze. Chtěla jsem nějakou vánoční knihu a na tuhle jsem slyšela pochvalné ohlasy. Už jí mám i přečtenou, a pořád nevím, co si o ní myslet. Asi jsem čekala, že se u ní budu víc bát, ale přitom se mi ty povídky líbily. Další tři knihy jsem si koupila opět za peníze od babičky a využila jsem 30% slevy u Dobrovského. Lístky ve větru jsou 2. dílem série Květy z půdy, jejíž první díl jsem nedávno dočetla. Nejtemnější večer roku je novinkou mého oblíbeného autora Deana Koontze. Předchozí knihou mě dost zklamal, tak doufám že tentokrát budu spokojenější. Knihu Jsou světla, která nevidíme nemusím nikomu moc představovat. Podlehla jsem díky nádherné obálce, zajímavému příběhu a samým pochvalným ohlasům. No a Jackabyho jsem dostala v Knihobitovi, o kterém jsem už psala tady. Paranormální detektivka mě moc láká, navíc je detektiv přirovnáván k Doctorovi Who a kniha má nádhernou obálku. Tomu nešlo odolat, kdybych jí nenašla v Knihobitovi, stejně bych si jí koupila. 

 A jako poslední tu mám nové omalovánky. Ztracený oceán od Johanny Basford jsem dostala od přítele a moc jsem ho chtěla, i když její nejkrásnější knihou zůstává Začarovaný les. Snadnou cestu k odpočinku jsem dostala od druhé babičky a bylo to pro mě překvapení. Sama bych si tyhle omalovánky asi nekoupila, ale takhle jsem ráda, že je mám, je v nich spousta hezkých a zajímavých obrázků. Kreativní terapii jsem si koupila za peníze od babičky těsně před Vánocema (štve mě že jsem nevěděla, že po Vánocích budou mít tu 30% slevu). Tyhle omalovánky se mi zezačátku tolik nelíbily, ale postupně se mi začly líbit víc a víc. Jsou zvláštní tím, že už mají vybarvené pozadí.

Tak a to je vše. Na závěr všechny knihy pěkně pohromadě. Takže až na Harryho, Příšerné příběhy výnoční a Jackabyho mi všechny knihy přinesl Ježíšek. To není vůbec špatné :)

Stromeček máme s přítelem provizorní, protože každý jezdíme na Vánoce ke svým rodičům. A nejsou prostředky na to kupovat něco lepšího, obzvlášť když tu ani nejsme- Nicméně těším se na svůj první pořádný vánoční stromek.

Co říkáte na moje přírůstky, zaujaly vás některé knihy? Co přinesl Ježíšek vám? :)