Křest Pekelné šlehy, osmého dílu Kladiva na čaroděje

Minulý pátek jsem se zúčastnila Křtu osmého dílu Kladiva na čaroděje, který byl spojený s autogramiádou většiny autorů série. Dnes vám přináším malou reportáž.

Blížila se 18. hodina a já se opět blížila do knihkupectví Fantasya na křest Pekelné šlehy Martina D. Antonína (není to tak dlouho, co se tu křtil Démon z East Endu Petry Slovákové - reportáž tady). Na nové Kladivo jsem se hodně těšila, ostatně jako na každý díl, ale na tenhle obzvlášť a to hned ze dvou důvodů. Jednak to byla už skoro věčnost, co vyšlo Kladivo naposledy, a já už měla absťák (tím samozřejmě nezazlívám vůbec nic autorovi ani nakladateli, napsat knihu není lehké, natož do stanoveného termínu, a určitě je lepší si počkat a mít skvělou knihu), a jednak mě naprosto dostala anotace, která skvěle vystihuje celou sérii. A že se to čekání vyplatilo, právě jsem v polovině knihy a neskutečně mě baví.

Jak už jsem psala v minulé reportáži, tak knihkupectví Fantasya je sice maličké, ale moc útulné a snad každý musí zatoužit po tom, mít takové prohýbající se police plné skvělých knih doma. Aspoň já bych se tam hned nastěhovala. Jelikož přišlo celkem dost lidí, tak se za chvíli nedalo moc hnout, ani dýchat, obzvlášť když venku začínalo být už teplo, ale to už k tomu holt patří. Tak jsem si koupila Pekelnou šlehu a čekala střídavě vevnitř a venku, až všechno začne. Byla zde opět spousta zajímavých lidí a autorů - od nakladatele přes autory série a autory-návštěvníky (Štěpán Kopřiva, Františka Vrbenská) po kmotra Pekelné šlehy, kterým byl Jiří W. Procházka. A kdo se už někdy s Jiřím Procházkou setkal tak ví, že kde je on, tam je také hodně veselo (a poněkud hlučno). Takže o zábavu opravdu nebylo nouze už předtím, než křest vůbec začal (kdy se lidé oháněli obřím kladivem a podobně).

Protože nešlo jen o křest nejnovějšího dílu, ale také o velkou autogramiádu autorů série, proběhla i zajímavá diskuze se zakladatelem série Jiřím Pavlovským a všemi dosavadními autory - Ondřejem S. Nečasem, Jakubem Maříkem a Dušan D. Fabian se dostavil jen virtuálně přes skype, což mi bylo líto, protože už od Světa knihy se snažím ulovit autogram a stále se nedaří. Dozvěděli jsme se, jak to bude se sérií dál a byli nám představeni dva noví autoři. První série Kladiva tak bude mít 13 dílů a tím by se měla uzavřít hlavní dějová linka, ale Kladivo bude samozřejme pokračovat dál v další sérii. No stejně jako je to v seriálech, ale bližší informace zatím nejsou.

Poté následoval samotný křest, kdy Pekelná šleha dostala pár pekelných zásahů obřím kladivem jak od jejího kmotra, tak od svého autora, což je vskutku originální způsob křtu (otázka jestli míň destrukční než polívání). Nicméně mě nepřestane bavit, když na křtech nemají připravenou knihu a půjčují si jí od nic netušícího majitele :D Ale ve výsledku si myslím že může být majitel knihy rád, protože kdo má doma opravdu tu knihu, která byla slavnostně pokřtěna?

Po křtu následovala samozřejmě autogramiáda, kdy jsem si nechala podepsat ještě dva díly od Ondřeje Nečase (od ostatních autorů už knihy podepsané mám) a samozřejmě i od Martina D. Antonína.

Měla jsem krásný autogram, s věnováním a namalovaným pavoučkem, s přáním pekelně krásného života. Ano, měla. Koho by totiž napadlo, že si koupí zrovna na křtu knihy vadný výtisk? Na knihu jsem se tak dlouho těšila a s takovou chutí jsem se doma pustila do čtení, ale po pár stránkách se najednou dívám na prázdný list... Listuji dál a semtam prázdné stránky a dvojstránky. Strašné zklamání že nemohu číst. Určitě chápe každý, kdo se na nějakou knihu někdy těšil, je to jako by mu někdo vytrhal deset stránek...Knihu nebyl problém vyměnit, ale přišla jsem o autogram a hlavně jsem měla zkažený celý víkend, kdy jsem nemohla číst. Dnes večer jdu na další setkání s autory, kde by měl Martin D. Antonín být, takže doufám že knihu zase podepsanou mít budu, ale už to nebude ze křtu...No holt jsem poučená, dosud se mi to nestalo, tak mě nenapadlo knížky kontrolovat i uvnitř, ale je to moje hloupost :)

Jinak byla celá akce velmi vydařená, tentokrát jsem si i měla s kým popovídat, takže super. Na to, abych se přesunula na after party do nedaleké restaurace ale ani tentokrát nedošlo. Holt snad za pár let :D Kdo nebyl, má čeho litovat, ale může si to vynahradit na Světě knihy. Ale samozřejmě důležitá je kniha (a celá série) a ta je skvělá. Takže neváhejte a čtěte Kladivo, nebudete litovat :)

Sama jsem nefotila, takže dávám odkaz na fotogalerii na facebooku, ať vidíte, jak to tam vypadalo :)

Anotace Pekelné šlehy

Když se dáma vašeho srdce ocitne v nesnázích, uděláte pro její záchranu cokoliv. Riskujete život, sjezdíte světa kraj, spřáhnete se s ďáblem – a když zoufalství dostoupí vrcholu, přeleze přes něj a ještě si pořádně povyskočí, najmete si tým Felixe Jonáše. Je to banda magorů, to jistě – ale kdo jiný vám uvěří a pustí se do hledání dívky nakažené experimentálním
magickým retrovirem? Jistě ji najdou. Možná i zachrání. A když budete mít štěstí, vaše milovaná vám tu záchranu jednou odpustí.
Naděje přece umírá poslední... a kdyby něco, Walter ji odborně oživí.

 No řeknětě, není ta anotace skvělá? A kdo nějaký díl Kladiva už četl tak ví, jak vystihuje bláznivost hlavních postav série. 

A co vy, čtete Kladivo? Líbí se vám reportáž? Těším se na každý komentář :)

Daniel Polansky - Dolní Město

Rozhodl jsem se napsat něco málo o trilogii Dolní město od Daniela Polansky.

Je to fantasy trilogie, ale nečekejte nějaké elfy, trpaslíky, skřety a podobnou havěť. Trilogii do říše fantasy zařazuje vymyšlený svět, přítomnost kouzelníků a nedostatek futuristických zbraní. První díl trilogie lze zakoupit v levných knihách, co jsem dnes koukal tak cena je 19Kč.

Já osobně čtu radši sci-fi, ale i tak mne tahle série zaujala. Je to zajímavě napsané a nějací mrtví se objevují už od počátku knihy. Hodně pomáhá postava hlavního hrdiny. Známý je pod jménem Správce a během všech 3 knih postupně odhalíme i jeho minulost. A jaká je? Dítě ponechané osudu poté, co mu rodiče a sestru vzala Rudá horečka, která vybila velkou část dolního města a vůbec celé Rigy, kde se příběh odehrává. Po několika letech začne válka s Dreny. Správce se jako jeden z mála přihlásí dobrovolně do armády. Po pár letech bojů se Správce vrací s novými známými, zkušenostmi a hlavně bez iluzí. Protože nic jiného neumí i po válce Správce pracuje pro Korunu, jako zaměstnanec Černého domu. No, Černý dům, jak to přiblížit. Určitě všichni znáte KGB, no tak Černý dům je v podstatě stejný, také nemá zábrany, a když něco chtějí, tak toho dosáhnou, za každou cenu. I ve Správci se ale časem hne svědomí a rozhodne se, že je to na něj moc. Pravda, nehnulo se to v něm zas tak moc, protože se stal dealerem drog a i jejich uživatelem. Během té doby si založí hospodu se svým přítelem z války, která mu slouží jako jeho domov. Prostě Správce je poměrně zajímavá osobnost, je to takový negativní hrdina, který sleduje hlavně své záměry bez ohledu na to, kdo zemře, i kdyby to měl být on.

A jaké knihy vůbec do trilogie patří?

První díl je Léčba ostrou břitvou. V tomto díle odhalíme něco ze Správcova dětství a i něco z vojenské minulosti, konkrétně jde o jednu důležitou sebevražednou misi, která má následky i v současnosti. V tomhle díle se nejvíc ukazují mágové, mág je i hlavní záporák a viník několika úmrtí. Správcovi se samozřejmě podaří vše vyřešit, i když při tom několikrát málem přijde o život a bude pořádně zmlácen, ale to je stav jemu vlastní.

Druhým dílem je Zítra se bude zabíjet. Opět se ponoříme do Dolního města a spolu se Správcem rozjedeme síť intrik, která vyvrcholí na konci knihy. On Správce je zajímavý v tom, že mu všichni ostatní zločinci, dealeři a další podobní milí lidé poměrně věří a dají na jeho rady. Díky tomu se mu podaří zmanipulovat skoro celé Dolní město, včetně Černého domu. V tomto díle se také seznámíme s velkou částí jeho vojenské kariéry. A kolem veteránů z války se celý příběh točí. Tenhle díl už skoro s fantasy nic společného nemá, až na jednoho sirotka, kterého se Správce ujal a který má nadání na provozování Umění.

Třetí díl, Ta Jež Čeká. Ta Jež Čeká Za Všemi Věcmi je samozřejmě smrt a od toho označení se odvíjí i název knihy. Co se Správcovy historie týká, tak si přiblížíme jeho službu v Černém domě a důvod proč odešel. Kniha mi přijde trochu slabší než předchozí díly. Nebylo tolik akce a bylo více intrik, aspoň dle mého názoru. Hlavní náplň děje se točí kolem nové drogy, která má nepříjemné vedlejší účinky. Během příběhu se pustíme po stopách této drogy a zároveň správce dokoná svoji pomstu. Konec mne trochu zklamal, na jednu stranu mi to přijde moc jednoduše ukončený, na druhou stranu je ten konec poměrně očekávatelný.

Co říci závěrem, knihy se mi líbily, kouzla tam byla spíše okrajovou záležitostí a celkově byl příběh vcelku zajímavej.

Vítejte na Arrakisu

Duna od Franka Herberta je beze sporu klasika scifi, která stojí za pozornost. Před Vánocemi vyšla u Baronetu v luxusním vydání a já si řekla, že ji chci mít doma. Dozvěděla jsem se o ní už dávno a těšila se, až si jí přečtu. Pustila jsem se do ní začátkem února a bohužel jsem si vybrala opravdu špatnou dobu na čtení složitější knihy, jako je právě Duna, protože jsem byla na nervy z učení se na zkoušky a ze školy obecně. Duna prostě není ideální odpočinková četba na dny, kdy je člověk psychicky i fyzicky vyčerpaný. A strašně mě to mrzí, protože ať je kniha jaká chce, pokud se člověk nemůže začíst a čte knihu nekonečně dlouho (v mém případě dva měsíce), tak se to musí negativně podepsat na dojmu z knihy.

Děj
Duna nás zavádí do daleké budoucnosti na pouštní planetu Arrakis, kde je takový nedostatek vody, že lidé žijící v poušti musejí nosit speciální oděv, který filtruje jejich vlastní tekutiny, aby je mohli znovu využívat. Voda je natolik vzácná, že si jí berou i od mrtvých. Na Arrakisu žijí velmi nebezpeční, obrovštví pouštní červi, kteří jsou nějak spjati s kořením. Kvůli červům nemohou lidé chodit po poušti normálním krokem, protože červi jsou přilákání pravidelným zvukem, duněním. Také se jim příliš nelíbí, když lidé těží koření, takže je to taky velmi nebezpečná činnost. A že se koření těží opravdu hodně, protože ho potřebuje Kosmická gilda (CHOAM) k mezihvězdnému cestování, na který si vytvořila monopol. Koření využívá i Bene Gesserit, starověká ženská škola duševního a tělesného výcviku, která přijímá převážně ženy. Jessica touto školou prošla, oplývá mimořádnými mentálními schopnostmi a snaží se svůj výcvik předat Paulovi. Mimo to koření omlazuje a podporuje mentální schopnosti. A jelikož se koření nachází pouze na Arrakisu, vše se točí kolem něj.


Hned od začátku knihy sledujeme Paula Atreida, syna vévody Leta a Jessicy. Leto Artreides byl pověřen imperátorem k vedení planety Arrakis. To se ale nelíbí baronu Vladimiru Harkonnenovi, kterému byl Arrakis odejmut, a tak se začně snažit získat planetu zpět pod svou navládu. A že se neštítí ničeho.

"Začátek je doba, kdy je třeba pečlivě dbát o co nejpřesnější rovnováhu. To ví každá sestra z Bene Gesseritu. Než se tedy začnete zabývat poznáváním života Muad'Diba, dbejte v prvé řadě na to, abyste ho zařadili do jeho doby: narodil se v 57. roce vlády padišáha imperátora Shaddama IV. A obzvláště dbejte na to, abyste ho umístili do jeho světa: na planetu Arrakis. Nechť vás nemýlí skutečnost,
že se narodil na Caladanu a že na něm prožil prvních patnáct let svého života. Jeho světem provždy zůstane Arrakis, planeta známá jako Duna."
PRINCEZNA IRULÁN:
PRAVÁ KNIHA O MUAD'DIBOVI

Paul je velmi chytrý, je nadán mimořádnými mentálními schopnostmi, je skvělý v boji a navíc získal mnoho od své matky, která se ho snažila vycvičit podle Bene Gesseritu. A co teprve když se dostane ke koření a jeho mentální schopnosti se tak projeví naplno. Paul musí hned na začátku podsoupit těžkou zkoušku a jsou na něj kladeny vysoké nároky. Postupně se navíc seznamuje s proroctvím fremenů, které se začíná pomalu naplňovat. 

Víc k ději vám už neřeknu, protože nechci spoilerovat :)

Hodnocení

Dunou jsem se sice těžce prokousávala, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila. Zaujalo mě v ní strašně moc věcí, které se mi líbily. Vykreslení pouštního světa, obrovští pouštní červi, koření které propůjčuje zvláštní schopnosti, fremeni (pouštní lidé) a jejich dovednost přežít v poušti, benegesseritský výcvik, mentální schopnosti...Postavy, které mi přišly úžasné, které jsem si oblíbila nebo které jsem nesnášela. Všechno tohle se mi líbí, jen by to asi chtělo trochu jinou formu psaní. Místy mi děj přišel příliš zdlouhavý, vlastně celá Duna je dlouhá kniha (583 stran) a přitom se v ní toho zase tolik neděje. V knize napínavá místa ale nechybí, je jich tam spoustu, ale také je tam spousta povídání o intrikách (intriky v intrikách jiných intrik), spousta myšlenek, kdy sledujeme vnitřní pochody Paula a jiných postav, které není vždy lehké pochopit. Je tam i spousta fanscinujících nápadů, u kterých jsem byla v úžasu, scény, které mě naprosto pohltily. Některé části příběhu, které by zasloužili více stránek, jsou ale vynechány a nejsou třeba vůbec popsány, což je škoda vzhledem k tomu, že je naopak spousta míst, která jsem četla úplně bez zájmu. 

Věřím, že číst Dunu v lepší náladě a v lepším období, tak se mi bude líbit daleko víc. Ale určitě nelituji toho, že jsem Dunu četla. Když jsem jí dočetla, tak jsem si dokonce řekla, že chci vědět, co bude dál. Kniha má sice uzavřený příběh, ale působí na mě dojmem, že jde pouze o úvod do mnohem rozsáhlejšího příběhu. Což není jen dojem, protože Duna má celkem asi 6 dílů. Proto si říkám, že si Dunu v budoucnu určitě znovu přečtu, nebo se pustím do pokračování.

Knihu bych určitě doporučila všem, kdo mají rádi scifi. Ale je to asi jako s každou klasikou - patří k povinné četbě, někomu bude připadat nesnesitelně nudná, někomu úžasná a nedá na ní dopustit. Rozhodně je potřeba mít na ní správnou náladu a nečekat kdovíjak akční scifárnu. Frank Herbert stvořil zajímavý svět, který stojí za pozornost každého správného scifisty. Ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a nápadů a je na každém čtenáři, co si z přečtení Duny vezme.

Po napsání recenze a s čím dál větším odstupem ve mě Duna zanechává silný dojem.

Ukázky

"Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrz mne. A až projde a zmizí, točím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já."

" A to, co viděl, byla časová souvislot uvnitř této jeskyně, víření možností sem zaostřených, v němž nejnepatrnější pojev - mrknutí oka, bezstarostné slovo, přesunuté zrnko písku - dával do pohybu gigantickou páku procházející celým vesmírem. Viděl násilí, jehož důsledek spočíval na tolika proměnných, že jeho sebemenší pohyn vyvolával obrovské přesuny v celkovém obrazci. .................... Bezpočet možností - linie z tého jeskyně vybíhaly vějířovitě, a podél velkého počtu těchto důsledkových linií spatřil svoje vlastním rtvé tělo, z jehož otevřené rány od nože prýštila krev."

"Jaké smysly to vlastně postrádáme, že nemůžeme vidět a slyšet kolem sebe jiný svět?"

Křest Démona z East Endu

V pátek 27. března jsem se zúčastnila křtu knihy Petry Slovákové - Démona z East Endu. O křestu jsem věděla asi dva týdny dopředu, ale pořád jsem si nebyla jistá jestli na něj jít nebo ne.V březnu jsem totiž dost utrácela za knížky, a tak jsem nevěděla jestli chci investovat i do téhle. A jít na křest knihy bez jejího zakoupení mi přišlo takové dost divné, takže tahle varianta nepřipadala v úvahu. No nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu. Přečetla jsem si totiž ukázku na internetu a příběh mě zaujal, chci vědět jak bude pokračovat. A taky jsem ještě pořád měla skvělý pocit ze setkání s Emmou Riedovou z předešlého dne, tak jsem měla chuť jít na další akci.

Petra Slováková

Křest se konal v knihkupectví Fantasya. Krom samotné akce mě potěšili taky tím, že na všechny knihy měli 20% slevu (na knihy od Fantom Printu 30%). Tudíž jsem si Démona pořídila o dost levněji, a navíc jsem tam objevila jednu Holdstockovu knihu, která už normálně nejde sehnat. Tudíž dvojnásobná radost :) Knihkupectví je docela malé, takže když začli přicházet lidé, tak tam začínalo být dost těsno. Nicméně knikupectví je moc útulné, plné regály scifi a fantasy knih, úplný ráj, takže jsem se celou dobu měla čím kochat.

Křest byl zahájen po příchodu Roberta Pilcha, který Démona vydal ve svém nakladatelství Brokilon. Po menším úvodu předal slovo Petře Slovákové, která se rozpovídala o své knize a na kterou bylo radost se dívat, protože měla moc pěkný steampunkový kostým. Následně se slova ujal Leonard Medek, kmotr knihy. No a nakonec byla kniha slavnostně pokřtěna a kdo chtěl, mohl si knihu nechat podepsat.

Z téhle akce mám trochu smíšené pocity. Moc ráda jsem se zúčastnila a atmosféra byla super. Ale byla jsem tam sama, nikoho jsem moc neznala a tudíž po skončení křtu a autogramiádě jsem se začla nudit a bylo mi strašně líto, že jsem se nemohla zapojit do nějaké diskuze. Bylo tam spoustu knihomolů a fanoušků fantastiky, českých spisovatelů, nakladatel, bývalý šéfredaktor Pevnosti... Prostě spousta zajímavých lidí. Jenže jsem dost stydlivá, jsem ráda když si zvládnu říct o autogram a i tak se celou dobu cítím neskutečně trapně. Tudíž nehrozí, abych se s někým dala nenuceně do řeči, obzvlášť když většinou tvořili hlasitě bavící se skupinky. Sice jsem prohodila pár slov s Leonardem Medkem u občerstvení a ulovila si autogram od Julie Novákové, ale cítila jsem se opravdu trapně a neschopně, že nejsem schopná normálně komunikovat. Jsem nemožná, ale mám z těhle lidí respekt, vzhlížím k ním, chovám k nim nějakou úctu, že dokážou napsat hezké příběhy, vydávat knihy a spoustu dalšího. O to těžší to pro mě je. Tím spíš pro mě nepřipadalo v úvahu zúčastnit se následovného posezení v restauraci, ale věřím že pro někoho méně ostýchavého to mohlo být moc příjemné posezení a šance popovídat si se zajímavými lidmi.

Tudíž jsem se brzy vydala domů, ale jsem ráda že jsem na křtu byla a že jsem si koupila knihu, takže ničeho nelituji :)

Kdo se chce podívat, jak to na takovém křtu v menším knihkupectví vypadá, můžete se podívat na video, které natočilo Dark Vision Studio. Video doporučuji, protože jsem si vědoma toho, že jsem toho o samotném křtu zase tolik nenapsala (holt se teď mé literární "nadání" vyčerpalo při psaní diplomky).

 Jak jste na tom s podobnými akcemi vy? Chodíte na ně rádi? Zvládáte komunikaci s autory líp než já? :)



Mohlo by vás zajímat:
Knižní přírůstky za březen
Knižní akce v březnu a dubnu
Setkání s Emmou Riedovou

Knižní přírůstky za březen

Březen, měsíc knih, je nenávratně pryč. Oslavila jsem ho nákupy, protože čtení je teď u mě dost na draka, už celé dva měsíce čtu Dunu, a ne a ne jí dočíst. Ale už schází asi 30 stránek, tak to musím dát :D

Předem se omlouvám, pokud bude někomu připadat "překočkováno", určitě to tak nebude pokaždé, ale dneska byla tak nápomocná, že jsem toho využila :D

 První várka knih byla díky 25% slevě v Dobrovským.Wreck this journal jsem objevila na blogu Čteme oba a hned jsem ho chtěla mít, i když nevím jestli dokážu být taky tak kreativní. Ale určitě vím, že deník nebudu pouze ničit, víc se mi líbí, když ho lidé pojímají kreativně a pak jim zůstane něco zajímavého a pěkného na památku, než jen potrhaná špinavá kniha. Ale některé destrukční úkoly vypadají zábavně, takže některé určitě zkusím. Plástev v ohrožení jsem dostala od přítele a je to 4. kniha zajímavé scifi od českého autora Josefa Pecinovského a kupodivu jsem všechny předešlé díly i četla, což je u mě zázrak :D Takže se na ní moc těším. No a nového Zaklínače a Bleach není potřeba moc komentovat.

Druhý větší nákup byl taky díky větším slevám (30-50%), na některých knihách jdou ještě vidět cenovky. Přestože jedním z mých knižních předsevzetí bylo nezačínat nové série, dokud nedočtu ty co mám načaté, tak jsem se neudržela a pořídila si první díl Mycélia od Vilmy Kadlečkové, o kterém jsem uvažovala už strašně dlouho. Vlastně mi ho koupil přítel, protože jinak bych musela jednu z knížek vypustit, na všechny jsem neměla. Nanečisto od Ljukaněnka jsem kdysi četla a moc se mi líbilo, tak jsem si ho teď koupila rovnou i s pokračováním Načisto. Enderova hra od Orsona S. Carda je jedna z dalších klasik scifi, která mě zaujala a chtěla si jí dlouho přečíst. Navíc už několik let koukám po edici Mistrovská díla SF, ve které právě Enderova hra vyšla, takže je to začátek nové sbírky. No a další Bleach.

Další přírůstky ze kterých mám ohromnou radost jsou knihy od Roberta Holdstocka.  Všechny jsem sehnala neuvěřitelně levně na to, že jsou už několik let k nesehnání a když už je někdo prodává, tak minimálně za tři stovky. Fantoma a Železný grál jsem sehnala v bazaru na Databázi knih dohromady za stovku, Bránu ze slonoviny, bránu z rohu v knihkupectví Fantasya, kde jsem byla na křestu knihy. Měli jí tam za cenu, za kterou se prodávala když vyšla a navíc díky autogramiádě s 20% slevou, takže taky za hubičku. Prokleté město od Lisy McMann mám jako přílohu z Pevnosti, ale trochu se téhle knihy bojím. Pro mě neznámá autorka, hodnocení jsou různá, nějak k tomu nemám důvěru.

No a poslední kniha tohoto měsíce je Démon z East Endu. Zúčastnila jsem se totiž křtu knihy ve zmíněném knihkupectví Fantasya, takže jsem jí měla taky s 20% slevou. Strašně dlouho jsem dumala nad tím jestli do toho jít nebo ne, nakonec zvítězila zvědavost a touha zúčastnit se křtu, protože to vždycky bývají skvělé akce. Navíc jsem si přečetla ukázku a dost mě to zaujalo. Petra Slováková je česká autorka, o které jsem slyšela poprvé, ale pár knih jí už vyšlo. Démon z East Endu je první československá samostatná steampunková kniha (jinak u nás vycházejí antologie), hlavní hrdina má mechanickou ruku, hlavní hrdinka se umění přeměnit ve vlkodlaka a ve viktoriánské alternativní Anglii pátrají po tom, proč umírají malé děti a proč vždycky zmizí i jeden jejich rodiný příslušník. Nezní to lákavě?

No a to je vše. Celkem 14 kousků, snad jsem na nějakou knihu nezapomněla. Jak se Vám mé nové knihy líbí? Četli jste nějakou nebo se na některou chystáte?

Pár fotek na závěr :)

Mohlo by vás zajímat
Nejchaotičtější knihkupectví, které znám 
Knižní akce v březnu a dubnu
Setkání s Emmou Riedovou