neděle 20. září 2015

Zapomenutá vražda od královny detektivek

Agatha Christie - kdo by o ní alespoň jednou neslyšel. Před pár dny, konkrétně 15. září, uplynulo 125 let od jejího narození. Za svůj život stihla napsat 66 románů a 14 povídkových sbírek. To už vydá na slušnou sbírku. Jaké bylo moje třetí setkání s královnou detektivek?

 Můj vztah ke knize

Od Agathy Christie jsem přečetla pouze dvě knihy, a to už je pěkná řádka let. A nevlastním jich o moc víc - jen 4 knihy. Pořád jsem si od autorky chtěla koupit a přečíst více knih, ale znáte to, tolik knih a tak málo času... Jelikož čtu i jiné žánry než detektivky, tak toho mám prostě hodně. Ale rozhodla jsem se, že takové výročí je ideální doba na to, přečíst si od ní další knihu. A volba padla na Zapomenutou vraždu.

O příběhu

Zapomenutá vražda je poslední příběh se slečnou Marplovou. Agatha knihu napsala na počátku druhé světové války a spolu s další knihou (Opona: Poslední případ Hercula Poirota) byla uložena do trezoru, kde knihy zůstaly 30 let a byly vydány až v roce 1976.

Příběh se odehrává v přímořském městečku Dillmouth, do kterého se z Nového Zélandu přistěhují mladí novomanželé, Gwenda a Giles Reedovi. Gwenda přijede do Anglie sama a sama také začne pátrat po jejich novém domě. A tak jí do oka padne malá viktoriánská vilka, která v ní zanechá příjemné pocity a Gwenda cítí, že tohle je jejich nový domov. A než za ní Giles přijede, začne se ve vilce pomalu zabydlovat.

Idilickou atmosféru však začnou narušovat vidiny, nebo snad útržky vzpomínek? Gwenda začne pomalu nabývat jistoty, že tenhle dům zná už zdřívejška, a že zde dokonce byla svědkyní vraždy. Kdo je zavražděná žena, kterou Gwenda viděla? A kdo je jejím vrahem?

Gwenda spolu s Gilesem se i přes varování slečny Marplové pouštějí do rozplétání asi 18 let staré vraždy. Postupně zjistí, kdo je ona zavražděná žena, začnou odkrývat její minulost a osoby, které v jejím životě sehrály důležitou roli. Slečna Marplová na ně z povzdálí dohlíží a pomáhá jim. Podaří se jim vraha vypátrat dřív, než za svou zvědavost zaplatí svými životy?

Můj názor na knihu

Kniha mě od začátku zaujala tajemnou atmosférou. Starý dům, útržky vzpomínek a vražda - to vše dodává knize hororový nádech a tato část knihy se mi velmi líbila. Také jsem si oblíbila vyšetřování vražd starých desítky let, takže Zapomenutá vražda byla pro mě jako stvořená (což jsem věděla už z anotace knihy).

Překvapilo mě, jak je kniha čtivá, obzvlášť když si uvědomím, že byla napsaná v roce 1945! Od první stránky jsem se nemohla odtrhnout a kdybych mohla, přečtu ji na jeden zátah. Přitom se tam neděje nic světoborného a akčního, jen pouhé vyšetřování, které mě obvykle u detektivek moc nebaví a mám raději, když se pořád něco děje, když vrah pořád zabíjí dál a dál a v ohrožení jsou další osoby, většinou ty, které má čtenář rád. Tady nic takového není a i tak jsem každé slovo hltala. Nebýt pár věcí, jako třeba komunikace dopisy apod., čtenář by si mohl myslet, že čte příběh ze současnosti.

Agatha neplýtvá slovy a obšírnými popisy, díky tomu jsou její knihy tenoučké a přečtené za chvilku. Což je jedině plus, čtenář není rozptylován zbytečnými informacemi a může se soustředit na to hlavní - na vyšetřování a na skutečnosti, ze kterých se čtenář pokouší sám odhalit vraha. Asi není překvapením, že se čtenář málokdy trefí, a já jsem nebyla výjimkou. Rozuzlení Zapomenuté vraždy pro mě bylo překvapením a jen jsem si řekla: ,,No to snad ne!".

Čtivost a překvapivé odhalení vraha jsou zřejmě atributy všech jejích knih. Proto je Agatha tak oblíbená a i v dnešní době má pořád tolik fanoušků. Je to skvělá autorka a titul královny detektivek si opravdu zaslouží.

Samozřejmě se její knihy nebudou líbit všem čtenářům, co milují detektivky. Někomu nemusí sednout doba, ve které knihy byly psány. Pro mě je to ale spíš takový milý bonus. Mezi těmi všemi detektivkami, kde se používá nejmodernější technika, má viktoriánská atmosféra jisté kouzlo.

 
,,Děti jsou zvláštní bytosti. Když je opravdu něco vyděsí, zvlášť něco, čemu nerozumí, pak o tom nemluví. Nechají si to samy pro sebe. Možná že na to i zdánlivě zapomenou. Ale vzpomínka v nich přece jen zůstane ukryta někde v hloubi duše."

                                       - slečna Marplová, str. 32 




 Jsem si jistá, že to nebyla poslední kniha od Agathy Christie, kterou jsem si přečetla. A rozhodně začnu její knihy častěji číst - to je moje nové předsevzetí ohledně čtení :)

Co vy a Agatha Christie? Máte ji rádi? Nebo jste se k přečtení jejích knih ještě nedostali? 





pátek 18. září 2015

Působivý dialog o lásce

Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera je velmi působivý zamilovaný příběh, který je navíc originální díky stylu, jakým je napsán.

Jedná totiž o mailovou korespondenci mezi dvěma osobami, které svedla dohromady náhoda. Jde vlastně o dvě knihy, a můžete je sehnat buď v paperbackovém vydání, kde jsou obě knihy dohromady, nebo v hardbackovém vydání, kde je každá kniha samostatně. Autor totiž napsal pokračování na naléhání čtenářů, kteří se nechtěli smířit s koncem první knihy. Nedokážu říct, jestli bych byla radši za první nebo druhý konec. Oboje má svoje pro i proti. A obecně mívám rozporuplné pocity, když kniha skončí otevřeně. Víc nebudu vyzrazovat, nechci vám zkazit překvapení (a z téhož důvodu nedoporučuji číst anotaci Každé sedmé vlny). 


 Můj vztah ke knize

Spousta lidí nemá ráda deníkovou formu a jiné formy, které nejsou klasickým vyprávěním. Nebo se je bojí zkusit. Já se toho až tak nebojím a když jsem si přečetla krásnou recenzi od Kamily na blogu Hlava plná knih, rozhodla jsem se, že si knihu koupím. A utvrdila jsem se v tom, když jsem si knížku vzala do ruky v knihkupectví a hned jsem se začetla, že jsem se nemohla odtrhnout. Shodou okolností mělo nakladatelství Host akci na některé paperbacky, tudíž to byla ideální doba na to si knihu pořídit.

Měla jsem v plánu ji číst během skoro měsíčního učení se na státnice, protože během učení se mi vždycky špatně četlo a chtělo to něco nenáročného. No, bohužel jsem knížku začla číst až dva dny před státnicemi a většinu knihy přečetla až po nich, takže mi plán nevyšel, ale není důvod litovat, protože takhle jsem knihu mohla hltat stránku za stránkou bez přerušování několik hodin. A byla to skvělá jízda :)

O příběhu

Celý příběh začíná tím, že se Emmi Rothnerová rozhodne zrušit předplatné časopisu Like prostřednictvím e-mailové zprávy. Jenže se překlepne a mail dostane Leo Leike. Emmi se nepřeklepne jen jednou, ale i podruhé, potřetí, počtvrté... Jelikož ani jedna strana nešetří humorem a sarkasmem a rádi si dobírají jeden druhého, díky těmto neustálým omylům si začnou (více méně) pravidelně vyměňovat maily. Po nějaké době si ani jeden z nich neumí představit život bez mailů toho druhého. Přestože moc nemluví o svých životech a navzájem o sobě nic moc nevědí, začne se mezi nimi vytvářet zvláštní, ale silné pouto.

Po nějaké době přijde Emma s tím, že by se chtěla s Leem setkat. Ten je však zásadně proti. Bojí se, že oba budou zklamaní a zničí tím všechno, co mezi nimi je. Každý si při dopisování vytvořil představu toho druhého a Leo nechce přijít o tu svojí vysněnou a dokonalou Emmi. Zda se nakonec setkají nebo ne, vám nepovím, protože já sama jsem byla pořád napjatá, jestli se tedy uvidí a jak to dopadne. Nemluvě o tom, jak se bude jejich vztah vyvíjet.

Můj názor na knihu

Kniha je neuvěřitelně čtivá, od prvních stránek vás chytne, a vždycky chcete vědět, co druhá strana odpoví. Obzvlášť začátek knihy je velmi humorný.

Příběh je originální svým zpracováním, jak už jsem psala na začátku. Díky tomu prožíváte příběh z obou stran, přitom ale o Emmě ani Leovi nevíte nic víc, než si  o sobě navzájem napsali. Nevíte co si myslí, jak vypadají, jací jsou nebo jestli mluví pravdu. Je to úplně něco jiného, než na co jsme normálně zvyklí.
 
Je pravda, že je mi tento příběh blízký, protože já sama jsem navázala několik vztahů díky internetové komunikaci. Vím jaké to je, když si člověk s někým píše, vytváří si o něm vlastní představu, jak se chová, jak gestikuluje, apod. a potom se bojí osobního setkání, protože je jisté, že ona osoba bude jiná, než jak jsme si jí vysnili a představovali. Ať už ve vás zanechala dobrý nebo špatný dojem, ten člověk, který předtím žil v představách, je nenávratně pryč. Také vím, jaké to je, platonicky se zamilovat do někoho jen na základě písmenek, a jaké to je nedočkavě čekat s bušícím srdcem na odpověď toho druhého. Pro lidi, kteří to nezažili, je to nejspíš nepochopitelné a nedokážou si to představit. Možná vám to tahle kniha dokáže trochu přiblížit.

Ke knize mám jen dvě malé výtky, ale jsou to jen drobnosti a nedá se říct, že to jsou chyby nebo zápory. První věc je, že jak je kniha hodně čtivá, měla jsem tendenci přeskakovat údaj o tom, po jaké době přišla odpověď.  Proto jsem se k těmto údajům někdy vracela, aby mi to dávalo smysl. Občas jsem se i ztrácela v tom, jestli to píše Emmi nebo Leo, protože ne vždy šly maily na přeskáčku a jeden z nich napsal za sebou třeba tři maily. Ale to je spíš o mojí nepozornosti a jsou to zanedbatelné drobnosti.

Druhá věc je, že mě někdy Emmi docela vytáčela tím, jak se pořád vrtala v určitých věcech, nebo když bombardovala Lea zprávami. Proč si myslí, že je Leo pořád u počítače a když do dvou minut neodpoví, tak na ní kašle? Na druhou stranu - tohle je věc, která čtenáře sice může vytáčet, ale je dost reálná, protože Emmou cloumaly emoce a byla tak trochu mimo. A co si budeme povídat, je to prostě žena a takové chování je ženám vlastní.

Střídající se emoce provázejí celý příběh, ani nevím, kolikrát se na sebe naštvali, kolikrát si někdo dal uraženou psací pauzu, aby za pár dní zase spolu cukrovali, kolikrát si řekli, že s tím vším končí, ale ani jeden z nich nebyl tak silný, aby to vydržel. Kolikrát si řekli že se chtějí vidět, potom že zase nechtějí, atd. Bylo to jak na horské dráze. Jenže co můžete chtít po zamilovaných bláznech, kteří pořádně nevědí, co chtějí? :)

Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna vtipný a zamilovaný příběh plný silných emocí a zvratů, k tomu velmi čtivý a originální. Co víc si přát? Knihu slupnete jako malinu a budete nadšení stejně jako já :)

,,Ale pozor na sedmou vlnu! Je nevypočitatelná. Dlouho je nenápadná, podílí se na monotónním průběhu, přizpůsobuje se svým přechůdkyním. Ale někdy vyrazí. Vždycky jenom ona, vždycky jenom sedmá vlna. Je totiž bezstarostná, bezelstná, rebelská, všechno setře, všechno nově zformuje. Pro ni neexistuje žádní předtím, jenom teď. A potom je všechno jinak. Lepší, nebo horší?"
                         - Emmi, str. 373 (Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna, Daniel Glattauer)

Na konec bych ráda pochválila paperbackové vydání. Je to asi nejlepší paperbackové zpracování, jaké jsem viděla, nakladatelství Host si dalo opradu záležet. Celkově je kniha krásně zpracovaná a je pevná - obálka, stránky, vazba. Kniha se vám jentak nerozpadne ani nezohýbá. A na vnitřní straně obálky je anotace a povídání o autorovi. To jsem u žádného paperbacku neviděla. Obvykle se paperbackům vyhýbám, jednak z toho důvodu, že se snadnějí zničí, a jednak z toho důvodu, že mi to přijde jako znehodnocení autora a příběhu, jakoby si kniha nezasloužila kvalitní zpracování. U Hostu mám úplně opačné pocity, takže palec nahoru.

Zaujala vás kniha? Nebo jste jí už četli? Jak se vám líbila?

Já vím, fotka nic moc, ale na ukázku to stačí :)


pondělí 14. září 2015

Tajuplné Město od Deana Koontze

Dean Koontz kdysi býval mým nejoblíbenějším autorem. Ve svých knihách nejčastěji kombinuje thriller, krimi, horor a nadpřirozeno. V jeho příbězích jde vždy o boj dobra se zlem, kdy zlo je představováno buď šíleným vrahem nebo něčím nadpřirozeným. A hlavní (kladný) hrdina se snaží zachránit svůj život nebo život někoho blízkého. Většinu knih jsem přečetla jedním dechem. Jak se mi líbila novinka Město?

,,Temná a strašlivá tajemství v životě obvykle neodhalíte tehdy, když po nich pátráte, ale když je nejmíň čekáte a vůbec na ně nejste připraveni."             
                                                                                          - Město, Dean Koontz, str. 116

Příběh

Kniha vypráví příběh devítiletého chlapce Jonaha, jeho rodiny a jeho známých. Jonahův život je protkán hudbou, stejně tak jako život jeho dědečka a jeho maminky. Jednoho dne Jonah potká zvláštní ženu - Pearl, která tvrdí, že je ztělesněním města, ve kterém Jonah žije. Díky ní začne hrát na klavír. A díky ní má vize - jednou uvidí mladíka, jak zabíjí své rodiče, podruhé zase spatří uškrcenou dívku. Kdykoliv se tato tajemná žena objeví, stane se něco zvláštního. A Jonah jen čeká, kdy se jeho sny/vize, stanou skutečností. Nebo už se staly? Je nějaká souvislost mezi vrahem a uškrcenou dívkou? Musí se jeho vize vůbec naplnit? A co s tím má mít malý chlapec společného?

Jednoho dne se do domu, kde Jonah bydlí se svou maminkou, nastěhuje dívka, ve které Jonah pozná uškrcenou dívku ze svého snu. Tím se spustí události, jež navždy změní Jonahův život. Do hry vstupuje i Jonahův otec, který s nimi už nežije, a Jonahův soused Jošioka, který se pro chlapce stane přítelem. Události se dotknou i Jonahova nejlepšího přítele Malcoma a několika dalších lidí. V příběhu tedy sledujeme osudy více osob, jež mají s malým chlapcem něco společného.

"Ať už se bude dít cokoli, pohroma bude střídat katastrofu, z dlouhodobého hlediska to všechno dopadne dobře."
                                            - Město, Dean Koontz, str. 381

Můj názor na knihu

Kniha ve mně zanechala velmi zvláštní pocity, které se těžko popisují, protože dost dobře nevím, z čeho pramení. Atmosféra knihy je prostě zvláštní. Je prosycena hudbou, city, přátelstvím, láskou, ale i nenávistí a zlem. Nechybí ani onen nádech nadpřirozena, pro Koontze tak typický.

Bohužel jsem si čtení moc neužívala a jsem ráda, že jsem knihu vůbec dočetla. Zajímavé a napínavé pasáže se střídají s nudnými a zdlouhavými. Což se stává u spousty knih, že určitá část nás moc nebaví. Bohužel zde ty nudné části převažují.

Začátek knihy není vyprávěn úplně chronologicky tak, jak se události odehrávaly, tudíž jsem byla zmatená v momentě, kdy jsem si uvědomila, že se teprve odehrává událost, o které dávno vím, že se už stala. Nejvíc mi ale vadily části knihy, u kterých jsem si říkala, že kdyby je autor nenapsal, tak by to příběhu vůbec nijak neuškodilo. Zbytečné vyprávění o lidech a věcech, které mě absolutně nezajímaly. Záplava jmen muzikantů a název skladeb, které mi nic neříkaly. Nemůžu se ubránit pocitu, že kdyby se z knihy vyndaly jen ty zajímavé pasáže, měli bychom strhující a zajímavý příběh, který by zabral tak 100 stran.

Kniha má svá pozitiva. Příběh jako takový je zajímavý. Autor v některých částech knihy dokazuje, že umí psát napínavě, že umí vytvořit tajuplnou atmosféru a skvěle popsat pocit strachu a bezmoci. Myšlenka ztělesnění města má také své kouzlo. A sledovat rozvíjející se přátelství malého černošského chlapce a osamělého dospělého Japonce, jež spojuje společné tajemství, rovněž nebylo špatné čtení.

Moje sbírka - vše, co u nás vyšlo.
Tak nerada kritizuji svého oblíbeného spisovatele, ale musím. Nevylučuji, že někomu se bude kniha líbit. Na můj vkus je v ní ale málo akce a na Koontze je to opravdu slabá kniha. Byla bych nerada, kdybyste na Koontze zanevřeli. Pokud vás Koontzův styl zaujal - kombinace thrilleru, krimi, hororu a nadpřirozena, zkuste raději tyto knihy: Manžel, Rychlost, Ochránce, Intenzita, Skrýš, Tvář strachu, Podivný Thomas nebo Přízraky. To jsou knihy, díky kterým jsem si Koontze zamilovala.

Mrzí mě, že nové Koontzovy knihy jsou čím dál slabší. A česká nakladatelství očividně budou vydávat jen novinky, a těch starých knih, které napsal před x lety, si nevšímají. Přitom nejlepší Koontzovy knihy jsou ty, které napsal tak před dvaceti lety. Bohužel u nás Koontz vychází tak jednou do roka, navíc ho přestalo vydávat nakladatelství BBart a začalo ho vydávat nakladatelství XYZ, které dosud nebylo schopné vydat třetí a poslední díl Koontzova Frankensteina (druhý díl vydali v roce 2012) a není s nimi žádná domluva. Už několikrát jsem jim psala mail, ale okázale mě ignorují. Tudíž ohledně budoucího vydávání knih od Koontze nevím zhola nic a celkově to moc optimisticky nevidím.

Znáte Deana Koontze? Četli jste od něj něco?

neděle 6. září 2015

Knižní přírůstky za červenec a srpen

Vítám vás u dvouměsíčního shrnutí knižních přírůstků. Za červenec a srpen se mi sešlo celkem 10 kousků. Ještě že si poctivě vedu svůj účet na databázi knih, protože z hlavy bych to dohromady nikdy nedala, začátek července mi připadá už tak neskutečně daleko...

Jako první mi přibyly tyto dvě knihy. Hobita od Tolkiena jsem dostala do opatrování od mojí tety. Měla jsem obrovskou radost, protože je ve stejném vydání, jako má přítel Pána prstenů, takže se k sobě krásně hodí. Hobita jsem četla už před několika lety a jsem ráda, že ho mám ve svojí knihovně. Teď ještě přečíst Pána prstenů (jsem ostuda, já vím).

Legendy české fantasy jsou pro mě srdcová záležitost, protože to bylo moje první seznámení s autory české fantastiky, kdy mi jména jako Vladimír Šlechta, Miroslav Žamboch nebo Jiří W. Procházka vůbec nic neříkala. Anotace na obalu knihy slibuje ,,to nejlepší, co se u nás v žánru fantasy píše. Šest renomovaných spisovatelů, šest žijících legend naší literatury, se setkává v exkluzivním projektu, který představuje jejich nejoblíbenější cykly v dosud nepublikovaných novelách".  Jakou lepší knihu si vybrat, když chce člověk prozkoumat vody české fantasy, aby věděl po jakém autorovi sáhnout? Z knihy jsem byla nadšená a hned jsem se začala pídit po knihách těchto autorů. Tuším že jako prvního autora jsem začala číst Vladimíra Šlechtu. Legendy české fantasy už se nedají moc sehnat, a proto jsem byla šťastná, když jsem je objevila v knihkupectví na Festivalu Fantazie. Konečně jí mám doma, spolu s druhým dílem, a jsem šťasná :)

Celá moje Koontzova sbírka


 Další srdcová záležitost je spisovatel Dean Koontz. Před pár lety jsem propadla kouzlu jeho knih, ve kterých kombinoval thriller, detektivku, horor a nadpřirozené prvky. Mám od něj všechny knihy, které u nás vyšly, a taky jsem je všechny četla (celkem 39 knih i s novou). Jakmile od něj nějaká kniha vyjde, hned jí kupuju a hned jí čtu. Ani tentokrát jsem neudělala vyjímku, Město jsem si koupila na výletě v Praze a hned se do něj začetla v kočičí kavárně. Bohužel jeho nové knihy už nejsou tak napínavé, jak bývaly, ani tahle mě už moc nebaví, takže jsem zklamaná. Jenže nakladatelé jeho staré knihy už vydat nejspíš nechtějí a zaměřují se jen na novinky, což mě dost štve.





 
Dům na kopci od Shirley Jacksonové jsem dostala v červencovém Knihobitovi, spolu s dalšími věcmi, které vidíte na fotce. Musím říct, že tenhle balíček mě neskutečně potěšil. Po knize jsem už nějakou chvíli pokukovala, když jsem zjistila, že je to předloha filmu Zámek hrůzy, který se mi moc líbí. Takže jsem měla opravdu radost, když jsem ho v balíčku našla. Celý balíček mi udělal ohromnou radost. Proč, to se můžete dočíst v chystaném článku o červencovém a srpnovém Knihobitovi.

Analytika od Johna Katzenbacha jsem si koupila za necelých 90 Kč. O autorovi i o knize jsem se dozvěděla od Rodaw z Knihánkova (klik), takže když ho měli za takovou krásnou cenu, musela jsem ho mít. Asi na něj budu vždycky vzpomínat jako na poslední knihu, kterou jsem si koupila v Paláci knih Neoluxor na Václavském náměstí ještě jako Pražačka, navíc den předtím, než jsem se z Prahy odstěhovala. Co vám budu povídat, tohle knihkupectví mi hodně hodně hodně chybí.


Knihy Muž jménem Ove od Fredrika Backmana a Dobrý proti severáku/Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera jsem si objednala přímo u nakladatelství Host, protože měli akce na některé paperbacky + slevu v jejich eshopu a poštovné zdarma, takže kde jinde si je koupit, než u nich. Paperbacky sice moc nemusím, přijde mi pak, že je tím kniha znehodnocena, že je prodávaná jako nějaký brak za pár kaček v nekvalitním provedení. Ale paperbacky od Hostu musím pochválit, obálka je docela pevná a stránky taky, dokonce na vnitřní straně obálky je něco napsáno, což u paperbacku vidím poprvé. Opravdu si na nich dali záležet a jsem za to moc ráda. Obě knihy nejsou z žánrů, které bych četla moc často, ale občas mám na takové knihy chuť.

O muži jménem Ove a Babičce, která pozdravuje a omlouvá se jsem hodně slyšela i četla, a po pár hezkých recenzích jsem došla k tomu, že si chci knihy od tohot autora přečíst. O Danielu Glattauerovi jsem se dočetla na blogu Hlava plná knih (klik). Četla jsem moc hezkou recenzi na tuto knihu a hned jsem si ji chtěla přečíst. Navíc jsem se na ní podívala v knihkupectví a hned se začetla a přečetla asi pět stránek, takže jsem měla jisto, že tuhle knihu chci. Sice jsem jí měla v plánu číst během učení se, protože normální knihy se mi teď čtou těžko a tahle je psaná formou mailů, ale v posledních dnech nečtu vůbec, takže to už nestihnu. Ale moc se na ní těším.



Tyto dvě knihy mám díky Pevnosti. Virtuální vrazi od Jany Rečkové jsou z edice Pevnost a vypadají zajímavě už jen proto, že každý říká něco jiného o tom, v jakém žánru je to napsané. Takže jsem moc zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. U Šeroprostoru od Ann Aguirre jsem hodně váhala, jestli si jí koupit společně s Pevností nebo ne. Měla jsem (a mám) o knize jisté pochybnosti - neznámá autorka, hrdinkou dívka - nebude to nějaká romanťárna pro puberťačky? Nakonec jsem knihu koupila, protože Pevnost bez přílohy neměli a nevěděla jsem, kde časopis shánět a bála jsem se, že ho neseženu třeba vůbec. Tak jsem se rozhodla že odhodím předsudky a dám knize šanci a doufám, že mě nezklame. Trocha té romantiky neuškodí, jen jí nesmí být moc, a žádnou tvrdou scifárnu taky nečekám. Obálka nevypadá vůbec špatně a název knihy zní pěkně, to se musí Šeroprostoru nechat. Každopádně chci knihu přečíst co nejdřív, abych věděla, jestli se do budoucna podobným přílohám Pevnosti vyhýbat nebo ne.


A jako poslední přírůstek vám představím Antistresové omalovánky pro dospělé. Měla jsem doposud jen 101 mandal pro krásný den a Tajnou zahradu od Johanny Basford (více o omalovánkách zde). U těchto omalovánek jsem dlouho váhala, protože spousta obrázků se mi vůbec nelíbí, ale zase jich tam je spousta, které si vymalovat chci (hlavně zvířata, kterých tam je opravdu dost a vypadají krásně). A jelikož jsem od bratra dostala k narozeninám poukázku do Kanzelsbergeru, tak jsem se rozhodla, že si je pořídím, jelikož nic jiného jsem si v tu dobu u Kanzelsbergeru nějak neuměla vybrat, abych z toho měla radost. Autorky už chystají druhý díl a na facebooku je skupina, kam lidé vkládají své výtvory z téhle knihy, takže pokud do knihy nemůžete nahlédnout někde v knihkupectví, zkuste se podívat v této skupině.

Takhle jsem si zkrášlila úvodní stránku.
A nakonec všechny knížky pohromadě. Co na moje přírůstky říkáte? Máte některou z těchto knih doma, chtěli byste mít nebo jste už četli? Těším se na vaše komentáře :)