Kostičas, příběh ze světa jasnovidců a duchů

K přečtení Kostičasu od Samanthy Shannonové jsem se dostala díky (re)readingu pořádaném nakladatelstvím Host a jsem moc ráda, že jsem se zapojila, protože kdo ví, kdy bych se k němu jinak dostala. Jenže šance vyhrát druhý díl a jistota získat pěknou slevu na druhý díl mě zlákala k tomu, abych se na Kostičas vrhla teď. A rozhodně toho nelituji. Takže pokud někomu z vás Kostičas leží v knihovně, neváhejte se do (re)readingu zapojit, do konce srpna ho ještě stihnete hravě přečíst. Odkaz na (re)reading na facebooku zde.

 "Ráda si představuju, že nás na začátku bylo víc."

                                                                     - str. 9

O příběhu

Vítejte v Londýně roku 2059. Respektive v podsvětí Scionského Londýna, kde od svých 16 let pracuje Paige Mahoneyová, jež je nadána nadpřirozenými schopnostmi. Ostatně není sama, jasnovidců se nejen v podsvětí Londýna pohybuje víc než dost. Jenže režim Scion zakazuje veškeré jasnovidectví a jasnovidci jsou odsunuti na okraj společnosti. Aby přežili, musí se skrývat. Je pochopitelné, že slušná práce se potom shání dost těžko. Proto se mnoho jasnovidců dopouští zločinů, které jim ale slušně vynáší. Stejně jako Paige, jež je součástí gangu, který páchá vidozločiny. Šéfem tohoto gangu (tzv. vidopánem) je Jaxon Hall a Paige je jeho chráněnka (tzv. kočena). Gang má celkem 7 členů a říkají si Sedm pečetí (důležité pro děj). Gang je součástí syndikátu - zločinecké organizace jasnovidců, jež působí ve Scionském Londýně a jejichž členové se specializují na vidozločiny, při kterých dochází k využití světa duchů (tzv. éteru). Vidozločiny jsou považovány za velezradu, trestem je smrt.

Paige je vzácným typem jasnovidce - krajinochodcem. Nevidí aury jasnovidců, ale dokáže je vycítit svým "šestým smyslem". Krajinochodci dokážou vnímat snové krajiny, dotknout se jich, vkročit do nich a procházet se v nich, do jisté míry prostřednictvím nich manipulovat s lidmi. Snová krajina je vnitřek mysli, kde se ukládají vzpomínky, a dělí se na několik zón. Zatímco obyčejní lidé (tzv. amaurotici) jsou schopni zahlédnout jen její záblesky ve spánku, jasnovidci do ní mohou vědomě vstupovat. Paige zatím dokáže využít jen zlomek svých schopností a Jaxon ji využívá jako nástroj dohledu - prozkoumává sektor, ve kterém gang působí, nahlíží do snových krajin lidí a zjišťuje, co jsou zač nebo co skrývají.

Paige je se svým životem spokojená, ale musí ho tajit před svým otcem. A právě když je Paige na cestě domů, stane se něco, co její život obrátí vzhůru nohama. Vlak, kterým jede, začne být prohledáván. I kdyby nezjistili, že je Paige členem gangu, její život by byl beztak v ohrožení. Scion prostě usiluje o vyhlazení jasnovidců a žádný jasnovidec není v bezpečí. Paige se podaří díky svým schopnostem uniknout, ale právě díky tomu se dostane do hledáčku Refájcům, kteří ji unesou do Oxfordu - města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam, v Prvním Šeolu, se Paige setkává se Strážcem, snoubencem královny čisté krve a Paiginým dozorcem, který ji má trénovat, aby se Paige mohla stát rudokabátcem a bojovat proti Emejcům. Emejci jsou podivné bytosti, které se živí lidským masem a které čas od času útočí na město.

Paige je zde sice ve větším bezpečí než byla v Londýně a její schopnosti jsou dále rozvíjeny, ale i tak se chce vzepřít, utéct a vrátit se ke starému způsobu života. Protože všichni lidé jsou tu vlastně otroci Refájců, musejí poslouchat přísná pravidla a navíc nasazují svůj život v boji proti Emejcům, údajným nepřátelům Refájců. Přesto je většina rudokabátců Refejcům oddána a snad i vděčná, stávají se z nich beozhlední a krutí lidé. Paige je dokonce nasazena na útok proti svému vlastnímu gangu a navíc má na ní spadeno královna čisté krve. Útěk už není jen přání vrátit se ke svému gangu, ale i nutnost, aby si zachránila vlastní život. A Strážce? Jakou roli v tom všem bude hrát on? Jedno je jisté - oblíbíte si ho od první chvíle, protože je v něm něco magického a přitažlivého.


"Refájci měli ve tvářích něco, co znemožňovalo uhodnout jejich emoce."

                                                      - str. 236 

"Ty se nebojíš nebezpečí, Paige. Myslím, že z něj naopak čerpáš sílu."
                                                       - str. 362

 

 

Mé dojmy z knihy 

O knize bych mohla dál psát dlouhé hodiny, ale to by nikoho nebavilo číst. Autorka stvořila rozsáhlý a velmi komplikovaný svět a není v mých silách popsat jeho fungování. I tak doufám, že se mi podařilo srozumitelně vysvětlit vše důležité.

Pro spoustu lidí je začátek Kostičasu náročný, protože je zde spousta nových pojmů, což vám jistě hned došlo, jakmile jste začli číst tenhle článek. Pravděpodobně se budete často dívat do slovníčku na konci knihy. Možná ani hned plně neporozumíte všem pojmům a systému, který v Londýně vládne. Dalo mi práci dát to teď dohromady, vlastně jsem musela nahlížet do knihy, protože zpaměti bych to nedala. Ale rozhodně se tím nenechte odradit. Je pravda, že jsem trošku zběhlá ve čtení knih, při kterých je nutné nahlížet do slovníčku/rodokmenu/apod., proto mi to při čtení tolik nevadilo. Vše, co popisuji v druhém odstavci (systém Scionu a londýského podsvětí), je v knize vysvětleno, ale přece jen je toho trochu moc najednou a k lepšímu pochopení je lepší se ještě podívat do slovníčku.

Takže ano, je to zezačátku trochu náročnější, ale věřte že to není zase taková překážka. Autorka totiž umí psát velmi čtivě a kniha mě chytla hned od první stránky. Navíc hned po pár prvních stránkách se děj rozjede a už se nezastaví. Kostičas jsem začla číst večer a měla jsem problém knihu odložit a jít spát, tak mě to chytlo.

Uchvátil mě svět, který autorka stvořila. Svět jasnovidců, duchů a Refájců. Stránku za stránkou jsem příběh hltala a těšila se, co dalšího se na příští stránce o tomto světě dozvím. Ani chvíli jsem se nenudila, protože v knize nejsou žádné nudné pasáže plné rozvklelých popisů a příběh se pořád krásně posouval dopředu. Občas byl děj sice trochu předvídatelný, ale rozhodně ne moc, spíš měl člověk radost, že mu to došlo dřív než Paige :D A konec knihy - no, co očekávat od prvního dílu sedmidílné série. Jedna dějová linka se sice uzavře (a to jestli se Paige podaří utéct nebo ne), ale Kostičas je jen střípkem z tohoto světa a začátkem něčeho většího.

Kostičas je sice někdy označován nálepkou "young adult", ale tenhle typ literatury jinak nečtu. Tudíž nemám srovnání. Paige je sice 19 let a spousta postav je v podobném věku, ale ničemu to nevadí. A nějaká milostná zápletka tam sice je, ale jen okrajově a rozhodně to není popsáno jako v nějakém dívčím románu.

Nezbývá než říct, že Kostičas je skvělá kniha a že se nemůžu dočkat pokračování. Navíc celkové zpracování knihy je nádherné a když jsem Kostičas poprvé držela v rukou, věděla jsem, že ho jednou musím mít. Na dotyk je kniha strašně příjemná, její povrch je takový kožený/sametový, těžko popsat. Na vnitřní straně obálky je vepředu mapa Prvního Šeolu (na tu jsem při čtení úplně zapomněla :D) a vzadu systém řádů jasnovidců, který vytvořil Jaxon Hall.

Četli jste Kostičas? Co na něj říkáte?

Omalovánky pro dospělé a moje cesta k nim

V posledních dnech o omalovánkách pro dospělé nebo omalovánkách proti stresu slyšíte všude kolem sebe, ale já jsem jejich kouzlu propadla o chvíli před tím, než se jejich fenomén dostal i k nám.

Nádhera! Bohužel to není můj výtvor.

Byla jsem vystresovaná, nic mě nebavilo, číst mi nešlo a pátrala jsem pro něčem, u čeho bych se mohla uvolnit. A vzpomněla jsem si na mandaly, které jsem jako malá s babičkou občas vymalovávala. Je pravda, že jsem si na ně vzpomněla díky tomu, že jsem četla asi dva články o knize 101 mandal pro krásný den, která mě hned zaujala. Jenže obchod byl daleko a navíc byl večer, takže jsem si stáhla nějakou mandalu z internetu a pustila se do ní. Sice mě to bavilo, ale nebylo to úplně ono, mandaly jako takové se mi prostě moc nelíbily a když se mi nějaký obrázek nelíbí, tak mě nebude bavit ho ani vymalovávat. Takže jsem si do google zadala omalovánky pro dospělé, a vyskočil na mě tenhle článek. Hned jsem věděla, že tohle je to pravé a že to chci.

Johanna Basford

A tak jsem objevila Johannu Basford a její úžasné knihy. Vše kreslí ručně a její obrázky jsou krásné už samy od sebe, i bez barev. Zatím ji vyšly dvě knihy - Enchanted Forest (Začarovaný les) a Secret Garden (Tajná zahrada). Na podzim má vyjít třetí kniha - Lost Ocean. Její knihy začly vycházet i u nás česky, vydává je nakladatelství Grada a stojí 249 Kč, což mi za tak nádherné omalovánky přijde hezká cena.

Pro mě má české vydání jedno obrovské minus (nebo vlastně dvě). Oproti originálu je to pěkně odfláknuté. Já jsem si pořídila česky Tajnou zahradu, moje kamarádka Enchanted Forest v originále a vůbec se to nedá srovnat. Samozřejmě obrázky jsou totožné, ale kvalita papíru a zpracování knihy je někde úplně jinde. Originál má tlustší, pevnější a prostě lepší stránky. U českého vydání se na druhou stranu snadno protlačíte i pastelkama, a to nemusíte ani moc tlačit. Tudíž dosáhnout syté barvy dá docela práci a navíc můžete zapomenout na fixky nebo jiné barvy (a že u některých obrázků by bylo lepší používat takové ty tenké fixky, protože byste pastelky museli mít pořád ostré). Navíc u českého vydání je papír takový hladší, kluzčí, takže na něm barvy hůř drží, kdežto u originálu je papír jakoby drsnější a lépe se na něj maluje. Je to jako byste srovnali klasický bílý papír, který se používá do tiskárny, a takový ten žlutý nebo recyklovaný. Dalším minusem je zpracování a obálka knihy. V originále mají knihy úžasné desky z tvrdého papíru (na obrázku), na kterém jsou malby, a potom  ještě obal, na kterém je po celé vnitřní straně malba, kterou si můžete taky vymalovat. Nejlíp to jde vidět na tomhle videu, kde je prolistovaná i celá Tajná zahrada.

Můj první výtvor

Originál i české vydání mají společné to, že jsou obrázky z obou stran a nedají se vytrhnout. Což mě mrzí hlavně u obrázků, které jsou přes obě stránky, protože se potom dá těžko vybarvit to, co je u vazby. Ale i u některých obrázků, co jsou na jednu stranu, to bude dělat problém, což mě popravdě dost štve.

Pro mě jsou omalovánky od Johanny Basford naprostá jednička, žádné krásnější jsem nenašla a myslím si že ani nenajdu. Takže maximálně doporučuji.

České vydání seženete v každém větším knihkupectví (Neoluxor, Dobrovský) a samozřejmě v internetových obchodech, ale česky zatím vyšla jen Tajná zahrada. Já lituji toho, že jsem si koupila české vydání, jenže bylo o stovku levnější, snáz sehnatelné a nechtěla jsem čekat. Sehnat originál je totiž trochu složitější. Mají ho snad jen na martinus.cz a jinak byste ho museli shánět přes zahraniční eshopy. Z nich doporučuju bookdepository, kde by mělo být poštovné zadarmo, a amazon. Ještě jsem u nich nic nenakupovala, takže nevím jak to s tím poštovným mají.

Doporučuji sledovat facebook autorky a taky jsem objevila tuhle skupinu na fb, kde lidé sdílejí své vymalované obrázky. Na youtube najdete spoustu videí a přes google najdete i spoustu obrázk. Jinak na amazonu u každé knížky můžete najít hodnocení uživatelů a galerii obrázků, třeba tady jsou obrázky ze Secret Garden.

101 mandal pro krásný den

Tyhle omalovánky jsem si koupila souběžně s Tajnou zahradou, protože přece jen by mě nemuselo pořád bavit vymalovávat lístečky a kytky. Pokud vím, tak mandaly by měly být kulaté a uzavřené, v téhle knize takové nejsou a i proto se mi asi víc líbí. Ty klasické mandaly se navíc moc spojují s nějakým duševnem a tak, takže mi moc nesedí a ani se mi nelíbí. Většina mandal je symetrických a do kruhu (je to jako kdyby klasickou mandalu hodně zvětšili tak, že nevidíte okraje) ale najdete tam třeba i zvířata a vzory, které s mandalami nemají moc společného. Takže název knihy mi přijde trochu zavádějící, na druhou stranu nejsem na to žádný expert a vůbec mi to nevadí :) Některé obrázky mají víc detailů a jsou složitější, některé mají naopak tlusté čáry a velké plochy, takže každý si najde své. Já preferuji složitější vzory, přece jen ty velké plochy jsou jak pro malé děti a nebavily mě ani jako malou v dětských omalovánkách.

101 mandal pro krásný den vydalo CooBoo a stojí jen 99 Kč. Kniha je poměrně tlustá, takže je to skvělá koupě, i když se vám nějaké obrázky nebudou líbit. Obrázky jsou na obou stranách a papír je obyčejný, takže pokud si nechcete zničit obrázek na druhé straně, tak používat jedině pastelky. Stránky jsou ale perforované, takže když se vám nějaký obrázek bude líbit, můžete si ho snadno vytrhnout a zarámovat/vystavit někde. Taky díky tomu nejsou obrázky moc ke krajím a k vazbě, takže se vám nestane, že byste nemohli nějakou část pořádně vymalovat. Což je velké plus.

 

 

 

Další omalovánky

To byly omalovánky, se kterými mám vlastní zkušenost, kdežto teď mám pro vás pár tipů na omalovánky, které mě něčím zaujaly, ale které jsem sama neměla v ruce.

Teď se u nás hodně mluví o knize Antistresové omalovánky pro dospělé, které vydala Grada a které jsou prvními českými omalovánkami pro dospělé. Stojí 199 Kč, což mi pořád nepřijde moc.

Velké plus je, že obrázky jsou jen z jedné strany a stránky se dají snadno vytrhnout, takže je super, že aspoň někdo myslí na to, že by si člověk chtěl svůj výtvor třeba zarámovat a že může použít i nějak mokřejší a sytější barvy, jako fixy, vodovky, tempery, atd.

Obrázky jsou rozdělené do několika kategorií, takže každý si přijde na své. Knihu si budu muset lépe prohlédnout, už jsem je sice v ruce měla, jenže Johanna Basford prostě vede a proto mě tyhle omalovánky nijak zvlášť nezaujaly. Ale věřím že spoustě lidí se mohou líbit a přinést jim radost (obzvlášť pokud ještě nepoznaly Johannu Basford :D), ale i já v nich našla několik skvělých obrázků, takže si ji chci lépe prohlédnou. Kolem téhle knihy taky vznikla skupina na fb, kde se můžete pokochat i pochlubit svými výtvory. Jiná česká skupina na fb se zase točí obecně kolem omalovánek pro dospělé, ne kolem konkrétné knihy.

Omalovánky, které mě zaujaly a které jdou sehnat na martinus.cz jsou Animal Kingdom a Tropical Wonderland. Odkazy na galerii na amazonu tady a tady. Jsou opravdu krásné a dala bych je na druhé místo za Johannu Basford. V něčem jsou si podobné, protože i Johanna Basford má v Začarovaném lese několik zvířat, která se skládají z různých lístečků apod.

A na závěr pár tipů na omalovánky, které mě zaujaly, ale které u nás zatím sehnat nejdou, které byste museli koupit na amazonu nebo bookdepository. Výběr je opravdu veliký a sami se třeba na amazonu díky tipům proklikáte ke spoustě dalších omalovánek (nebo rovnou do vyhledávání na amazonu dejte colouring books for adults). Stejně tak když zadáte do googlu colouring books for adults a přepnete na obrázky, tak toho najdete spoustu. Navíc některé knihy mají pokračování nebo jich je víc od stejného autora (např. The one and only colouring book for adults, The one and only colouring book for trevelling adults, The second one and only colouring book for adults).

Taky moc doporučuju tenhle blog, kde můžete čerpat inspiraci. 

A co vy a omalovánky? Pořídili jste si už nějakou knihu? A jakou?

Za mě musím říct, že mě to strašně chytlo a mít na to, tak si jich z amazonu objednám aspoň dvacet :D Sice se najdou tací, kteří vám řeknou, že je to směšné, dětské, atd., ale pokud vás to baví a uvolňuje vás to tak jako mě, tak na nic nečekejte, vyražte do obchodu a s chutí se na to vrhněte :)

Doba krkavců

Moje druhá volba v rámci společného dobývání edice Pevnost padla na Dobu krkavců od Martiny Šrámkové. Dostala jsem chuť na čáry a kouzla, na něco pohádkového. S tím prvním jsem se trefila, s tím druhým jsem nemohla být víc vedle, protože Doba krkavců je pěkně temná fantasy. No podle názvu knihy jsem to mohla tušit, myšlení si v tu chvíli holt dávalo pohov. Přečetla jsem si totiž kousek ze začátku první povídky (viz první ukázka) a připadalo mi to tak hezky pohádkové.

"Obyčejná venkovská kuchyně s ohništěm v rohu a cibulí zavěšenou pod podvalem. Jen půl tuctu zaprášených knih na polici, netopýr nocující v temném koutku, a vrbové větvičky zastrkané za veřeje v přesně řazených rozestupech svědčily o skutčné práci stařeny."

Doba krkavců obsahuje tři povídky, dvě velmi kratičké (Kapesník pro princeznu, Špatné časy) a jednu ústřední (Doba krkavců), která zabírá většinu knihy. Povídky na sebe volně navazují tak, jak jdou v knize za sebou.

Hlavní postavou celé knihy je bojová vědma Jadwiga, která si někdy nechává říkat Kolčava. Její život je hodně poznamenán minulostí, ke které se Jadwiga často sama vrací, protože jí pořád trápí noční můry týkající se jejího dětství. V Době krkavců je několik úseků, ve kterých se čtenář vrací zpět do její minulosti a postupně se tak dozvídá o jejím dětství. Jadwiga dříve hodně zabíjela pro cizí zájmy, ale už s tím skončila a nechce se k tomu vracet. Ráda by zbytek života strávila mícháním léčivých mastí a lektvarů, a ne jedů jako kdysi. Čehož se jí tak úplně nedaří dosáhnout, protože se dostává do situací, ve kterých musí bojovat, aby zachránila život sobě nebo svým blízkým.

V povídce Kapesník pro princeznu je Jadwiga obviněna z vraždy podkoního. Baronka sice nemá důkazy, ale nelíbí se jí, že se na jejím území objevila nová čarodějnice, tak proč se jí nezbavit tímto způsobem. Co naplat že Jadwiga je nevinná a že zemře další člověk, kterého Jadwiga prokazatelně zabít nemohla. To jí život opravdu nezachrání.

V Době krkavců se Kolčavka setká s přítelkyní z minulosti, s Jusufínou, která ji požádá o pomoc. Kníže Milevoj jí opakovaně nabízí sňatek, aby tak příjemnou cestou získal její území. A pokud Jusufína nebude souhlasit, vezme si její území násilím. Nabídne Jadwiga pomocnou ruku, přestože už nechce zabíjet? A stojí za tím vším opravdu kníže nebo někdo jiný?

V povídce Špatné časy je Kolčavka opět žádaná o pomoc, tentokrát hrabětem Storynem, protože na jeho knížectví někdo seslal kletbu. Že by mocná čarodějka Luccila - Bílý had, se kterou si hrabě chtěl akorát bez závazků užívat? A nejen s ní? Luccila se má za co mstít, ale byla to skutečně ona? Na tyto otázky hledá Storyn odpověď, ale pomůže mu Kolčavka nebo ne, když stále nechce mít se zabíjením nic společného?

 ,,Krkavci..." zamumlala.
,,Cože?" nechápavě na ni pohlédl.
,,Hostina na mršinách," pronesla polohlasem. ,,Takhle to chodilo, co svět světem stál, a takhle to taky vždycky chodit bude. Mrtví se stávají potravou pro živé a jejich země domovem pro další, kteří přijdou po nich."

Mé dojmy z knihy
Jak už jsem psala, Doba krkavců je temná fantasy. Moc takových knih jsem nečetla, možná proto mi kniha až tak nesedla. Příběhy se mi sice líbily, kniha se četla dobře a příběh hezky ubíhal, ale něco mi tam chybělo. Možná špetka humoru nebo poetičtější popisy a vykreslení atmosféry. Tím nemyslím zdlouhavé popisy všeho nebo básnicky vyjádřené oklovávání těl krkavci, snad si rozumíme.

Takže hodnotím knihu průměrně, ani nenadchne, ani neurazí. Při čtení se nudit nebudete, v knize je spousta akce, temných čar a kouzel, hromada mrtvol, pár nechutných scén a samozřejmě nějaký ten sex. A kdo má rád zlé a prohnané elfy, tak si taky přijde na své (jsou vůbec někdy elfové hodní?).
 

Tentokrát focení odnesl kocourek u rodičů :D

Asgardia - skutečná sestra Země, jakkoli je odlišná

V rámci dobývání Pevnosti jsem se jako první pustila do Tiché planety od Julie Novákové. Autorku potkávám na různých conech, autogramiádách a křtech knih a už dlouho si od ní chci něco přečíst, proto jsem po téhle knize sáhla jako první. 

"A když první zářivý šíp slunce protne tmu, probouzí se naděje. Sleduj jeho cestu, osamělý poutníku, a nelezneš svůj osud."

Kniha vypráví příběh devíti lidí posádky Messengera, první lidské expedice na planetu Asgardia, jež by mohla být šancí lidstva na mezihvězdnou expanzi. Jsou do ní vkládány obrovské naděje, protože se jedná o první lidskou expedici mimo naší Sluneční soustavu. Příběh se odehrává ve zrhuba 100 let vzdálené budoucnosti.

Asgardia má velmi podobné podmínky pro život jako Země a je na ní poměrně bohatá fauna a flóra. Vědci prostřednictvím sond zkoumali planetu i její "obyvatele", zdaleka však nemohli objevit vše, a nejen proto je celá expedice velmi riskantní. Jelikož neobjevili žádné formy života s inteligencí na úrovni lidí nebo vyšší, mohla by planeta sloužit pro expanzi lidstva do vesmíru. I tak ovšem mají jen střípky informací o tamním životě a jedním z hlavním úkolů expedice je, dozvědět se více o tamních živočiších, rostlinách a podmínkách k životu. Ze záznamů sond zjistili, že se všechna zvířata dorozumívají pomocí světelných signálů, protože před miliony let byla na planetě řidší atmosféra a zvuk se špatně přenášel.  Pomocí zvuku se dorozumívá jen malý zlomek zvířat, a to v kombinaci se světelnými singály. Proč se tedy zvířata v průběhu let nevyvíjela a nepřizpůsobila se? A proč dosud neobjevili žádné predátory, ale jen býložravce (tzv. Světlýše bizonovité) a menší zvířata? Přitom je zřejmé, že mohutné býložravce něco loví, jinak by jich bylo daleko víc.

Posádka Messengera je po příletu na Asgardii v úžasu, protože planeta hraje všemi barvami a vše je naprosto jiné, než jak znají ze Země. Brzy ovšem úžas a nadšení vystřídá strach, protože jim hrozí smrtelné nebezpečí, o čemž se brzy přesvědčí na vlastní kůži. Zdá se, že se celá Asgardie obrátila proti nim a Země je 12 světelných let daleko, tudíž jakákoliv komunikace s ní je nemožná.

Čtenář hned od začátku knihy ví, že posádce hrozí nebezpečí. Jedna sonda byla poničena a když si vědec Harry Parton pouští záznamy, zjistí, co sondu poničilo a že na planetě není bezpečno. A na varování už je pozdě, protože než by se k nim zpráva donesla, už by dávno byli na planetě. Co na tom záznamu bylo se však čtenář dozví až ke konci knihy, takže celou dobu netuší, co se děje.

Autorka vytvořila úžasný barvitý svět s podivuhodnými živočichy a rostlinami. Chvílemi se mi vybavoval film Avatar, protože ten taky zářil všemi barvami a světýlky, ale Asgardie je méně kýčovitá a přitom úchvatná. Při popisech polární záře se mi až tajil dech a moc bych si přála něco takového vidět. Zároveň stvořila velmi napínavý příběh, který se četl skoro samo.

 "Ztemnělá planeta s lehce se třpytícím obalem atmosféry byla zkrášlena nárdelníky jasných barevných světel, tančících různě od pólů až k blízkosti rovníku. Světla byla jako živá, poskakovala, spojovala se a mísila v nádhernou duhu obemykající celou Asgardii."

Jen místy mi některé věty přišly trochu krkolomné, někde scházelo zájmeno, tudíž mi věta přišla nějaká divná a vracela jsem se, chvílemi jsem zase měla pocit že se některé věci zbytečně opakují. Třeba pocity lidí, protože příběh je vyprávěn z pohledu více osob, kteří cítí vesměs to samé. Nebo popis zvířete, který je jak u vědce, který sleduje záznam ze sondy, tak potom u botaničky, která zvířata pozoruje přímo na Asgardii. Nebo neustálé opakování toho, že na Asgardii je vše nejisté. Jsou to ovšem jen drobnosti, které se autorce dají odpustit, vzhledem k tomu že se mi líbil jak příběh, tak svět který vytvořila, a vzhledem k tomu že Tichá planeta je teprve její třetí kniha.

Na druhé straně dokázala autorka na čtenáře přenést úžas z něčeho nového, nepoznaného a krásného. Jde vidět, že má autorka ráda přírodu (studuje/studovala na Přírodovědecké fakultě), a možná i proto se mi kniha tak líbila. Vždycky mě totiž bavilo objevování nových světů a miluji přířodu.

Tudíž jsem s knihou spokojená a moc se mi líbila. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. Však už mám od ní koupený první díl scifi trilogie Blíženci, na který se teď těším ještě víc.

"Člověk není nikdy sám. Ani sám se sebou. Má vesmír. Obklopuje nás vždy a všude. Neustále jsme s ním v kontaktu. Neopustíme ho ani po smrti. Je to jedna z mála jistot, které máme."

Četli jste nějakou knihu od Julie Novákové? Máte rádi příběhy o poznávání nových světů? Těším se na vaše komentáře :)

Knižní přírůstky za květen a červen

Po dvou měsích vás vítám na mojí "chvástačce". Nebudu se na úvod vykecávat, protože toho je opravdu hodně, tak pojďme na to. 

Svět knihy

Čím jiným začít než Světem knihy, na kterém jsem strávila dva dny a skvěle si ho užila. Navštívila jsem spoustu stánků, přednášek, besed s autory a dvou křtů knih. Koupila jsem si šest knih. Stalkera od Larse Keplera, další díl napínavých detektivek dvou švédkých autorů, na který jsem se už dlouho těšila, protože Kepler je můj oblíbený autor a opět mě nezklamal. Recenze zde. Další knihou, kterou jsem si plánovala koupit, jsou Legendy české fantasy II. První díl jsem kdysi četla a přivedl mě k četbě českých autorů fantastiky, takže jsem druhý díl moc chtěla, i proto že je v něm příběh ze světa série Kladiva na čaroděje, kterou mám moc ráda, a příběh Pavla Renčína, který je také můj oblíbený autor. Ve sborníků jsou vlastně nové příběhy ze zavedených světů různých autorů. Terra Nullius (alternativní biologie a transhumanismus) a Capricorn 70 (space opera) jsou obojí antologie českých autorů, které nedávno vyšly, mají krásnou obálku (hlavně Terra Nullius) a strašně mě lákaly už od té doby co jsem věděla že vyjdou. Asi 4x jsem se na ně byla podívat a nakonec je koupila, což je mi podobný, prostě si je nemůžu koupit hned všechny. Nejvíc mě štve Terra Nullius, pro kterou jsem se vrátila až po křtu a tudíž jí mám bez podpisů. Válka pláství od Josefa Pecinovského byla také plánovaná, mám všechny předchozí díly a tohle je závěrečný díl celé série.

Konečně jsem si pořídila látkový obal na knihy (ten s nápisy vedle Legend české fantasy), ze kterého mám obrovskou radost a časem si určitě pořídím další. Na Světě knihy jsem se bavila přímo s majitelkou firmy, která obaly vyrábí, byla hodně ochotná a milá, pomohla mi vyzkoušet obaly na různé knihy, které jsem měla s sebou. Bavily jsme se i o obalu na menší paperbacky, které zatím nevyrábí, ale díky mě možná začne a bylo by to super, protože paperbacky se snadno zničí. U obalu a pod knihama potom vidíte úžasné pohlednice a sešity, které mám všechny podepsané od malířky Marie Brožové, která maluje obrazy pastelkama. Některé jsou sice dost přeplácené a ulítlé, ale některé jsou opravdu krásné. Jeden obraz malovala přímo na Světě knihy a před několika lety (snad 10) jsem jí potkávala v různých městech, kde vystavovala své obrazy na ulici, většinou někde u zámků nebo u jiných kulturních památek, proto jsem měla obrovskou radost když jsem tam na ní narazila. Prodává i záložky do knih, kalendáře, diáře... Doporučuji mrknout sem a sem. A poslední věcí, kterou jsem si koupila, bylo jedno číslo XB-1 a dvě starší jsem dostala zadarmo. Zbytek věcí, co jsem si odnesla, jsem už dostala zadarmo, starší vydání některých časopisů, ediční plány, reklamní letáčky, záložky, které mám nahromadě s jinými, proto je nemám na fotce, protože netuším které to byly. Toho Bulletinu se nelekejte, byla jsem na přednášce o současným egyptských povídkách a rozdávali to tam, myslela jsem že tam bude něco o knihách ale není, takže poletí do popelnice, protože tam bohužel nic moc zajímavého není.

Další knižní přírůstky

V květnu jsem si ještě krom knih ze Světa knihy koupila Vlčici od Zdeňka Žemličky, protože mám všechny další díly a nechtěla jsem je číst, dokud nebudu mít první díl. Sice nedávno vyšel v novém vydání, ale na mě to bylo dost drahé, takže jsem si radši sehnala první vydání za pár korun. V červnu jsem si potom nakoupila další knihy z edice Pevnost, protože jsem je našla opravdu levně. Více o edici Pevnost se můžete dočíst tady. 


Jeruzalémský masakr od Ondřeje Neffa je desátým dílem Agenta JFK, který jako jediný je nemožné sehnat za rozumnou cenu. Navíc jsem četla že je to nejhorší díl celé série a nebyla jsem ochotná do něj investovat, i když máme jinak agenta kompletního. Jenže co se nestalo, šla jsem do malého knihkupectví v malém městě, a tam jako jediný díl agenta měli zrovna tenhle... Navíc mě majitel/prodavač pár let zná a dal mi knížku jen za polovinu doporučené ceny. No co vám budu povídat, měla jsem fakt štěstí a docela i radost (tu měl hlavně přítel, protože ten díl strašně chtěl). Já měla radost hlavně z kompletní sbírky.  
Armagedon ve slevě od Seanan McGuire jsem koupila jako přílohu Pevnosti. Dlouho jsem váhala zda jí vzít, protože jde sice o městskou fantasy, kde se loví příšery, což se mi zamlouvá, ale hlavní hrdinkou je žena, takže jsem se bála nějaké ujeté slaďárny. Jenže mě tohle téma baví a o moc knihách na tohle téma nevím, tak jsem se rozhodla to zkusit. (Pokud někdo ví o takových knihách, tak sem s doporučením. Ale jak říkám, mám radši něco na způsob seriálu Supernatural, než příběhy s hrdinkou, která chodí/spí s anděly, upíry, vlkodlaky apod.)

Technika od Neala Ashera jsem měla v červnovém Knihobitovi, více zde.

Jelikož snad každý den vařím, protože už nebydlím s rodiči a polotovarů a jídel z jídelny jsem se už dávno přejedla, pomalu nakupuji i různé kuchařky. Oblíbila jsem si kuchařky z edice Apetit, protože jsou tématicky zaměřené, jsou celkem levné (299 Kč) a je v nich hodně receptů, které vypadají dobře. Někdy si kupuji i časopis Apetit. No a jelikož jsem byla na Apetit pikniku, kde měli zvýhodněnou cenu a dávali k nákupu dárky, tak jsem si koupila rovnou tři, a dostala k nim zástěru (konečně nebudu jak čuně :D) a docela pevné nákupní tašky.
Poslední kuchařka je Bioabecedář Hanky Zemanové, který jsem už dlouho chtěla a dostala jsem ho k narozeninám (spolu s kurzem vaření). Z větší části je to spíš encyklopedie, je v ní obrovské množství informací o nejrůznějších druzích obilnin, luštěnin, ořechů, semínek, olejů, atd. Doporučuju každému, kdo se trochu zajímá o zdravější způsob stravování než je současná česká kuchyně. A je v ní i poměrně dost receptů na zdravá jídla.

O omalovánkách pro dospělé jsem psala už v článku Co bylo a co bude. Obě knihy jsem si koupila v červnu, sice až po zkouškách, ale i tak jsem potřebovala odbourat ten nahromaděný stres. 101 mandal pro krásný den jsem si koupila, protože jsem na ně četla recenzi na některém z blogů. Stojí jen 99 Kč a na tu cenu je v ní opravdu spoustu obrázků k vymalování. Nejsou to klasické mandaly, protože ty jsou vždy v uzavřeném kruhu, ale mně to takhle vyhovuje víc. Tajná zahrada jsou úžasné omalovánky, které ručně kreslí Johanna Basford. Co jsem zatím viděla jiné omalovánky pro dospělé, tak její knihy u mě bezkonkurenčně vedou. Víc se dozvíte v plánovaném článku.

Tak to by bylo všechno,  celkem 29 nových kousků. Docela hezký komínek, co říkáte? :D Snad aspoň někdo bude mít chuť si přečíst moje dlouhé povídání :) Co na moje knihy říkáte, máte/četli jste/chcete si koupit? 

O edici Pevnost a mojí sbírce

Knihy z edice Pevnost vychází od roku 2005, což je už deset let. Vycházely jako příloha časopisu Pevnost a samostatně potom o tři měsíce později. Takže kdo si koupil knihu rovnou s Pevností, měl knížku dřív než se vůbec objevila v knihkupectvích a navíc jí měl i cenově výhodněji. Dnes už to takhle moc nefunguje, ale o tom později.

A co že je ta Pevnost vůbec zač? Je to časopis pro milovníky scifi, fantasy a hororu. Píše se v ní o knihách, filmech a hrách z těchto žánrů. Je skoro jediný na českém trhu. Skoro, protože ještě vychází XB-1, původně Ikarie, kde jsou také recenze na knihy, filmy a hry a články o nich, ale v daleko menší míře než v Pevnosti a hlavní jsou povídky. Pevnost je moje srdcová záležitost a proto na ní nedám dopustit, i když se hodně změnila. Pevnost mi otevřela svět scifi a fantasy a díky ní moje knihovna vypadá tak, jak vypadá. Neustále z ní čerpám inspiraci a vždycky byla mým průvodcem v tom obrovském množství scifi a fantasy literatury. Čtu jí už pět let a nevynechala jsem ani jedno číslo.

V edici Pevnost vycházejí knihy především českých autorů. Zahraniční autoři jsou spíš výjimkou a je jich opravdu málo (např. Michael Starling). I když ne vždy je to jasné na první pohled, takový Denny Newman je český autor. Z mých 77 knih bych zahraniční autory spočítala na prstech jedné ruky. V edici vychází jak knihy matadorů české fantastiky (Josef Pecinovský, Ondřej Neff, Jaroslav Mostecký), tak knihy méně známých autorů (Jana Rečková, Zdeněk Žemlička), začínajících mladých autorů (Jan Kotouč, Julie Nováková) nebo autorů, o kterých uslyšíte poprvé a možná i naposledy. Co se týče žánrů, najdete zde scifi a fantasy v nejrůznějších podobách, horor i humor. Můžete se tak setkat s upíry, draky, čaroději, mimozemšťany, zombíky... Najdete tu jak povídkové knihy (Vzpoura mrtvých Otomara Dvořáka, Pískožrouti Dennyho Newmana), tak série o několika dílech (Plástev Josefa Pecinovského, Vlčice Zdeňka Žemličky), ale samozřejmě také samostatné knihy s ukončenými příběhy. Výběr je opravdu široký.

Wolf Publishing

Za těch deset let edice Pevnost prošla dvěmi většími změnami, a proto má edice tři různá grafická zpracování a dva formáty (grrrr). Nejdříve knihy vydávalo nakladatelství Wolf Publishing, které edici odstartovalo vydáním Vlčice Zdeňka Žemličky a v edici vydalo celkem 29 knih. Dnes už nakladatelství nefunguje a sehnat tyto knihy jde už jen přes bazary nebo při troše štěstí ve specializovaných knihkupectvích (třeba Krakatit v Praze prodává několik knih za směšně nízkou cenu - 5 Kč). Vlčice se mi ze všech knih z těchto vydání líbí asi nejvíc. Knížky mají malinká písmenka a jejich vzhled není graficky moc jednotný, až na ten černý proužek nahoře.

Potom se do vydávání pustilo nakladatelství Epocha, které knihy z edice vydává dodnes. Nejdříve knihy vycházely v podobě, kterou vidíte na fotce pod tímhle odstavcem. Takhle vyšlo 57 knih, což je docela slušný počet. Oproti předchozímu grafickému vzhledu jsou tyhle knížky krásně jednotné a v knihovně vypadají skvěle. Styl kreseb na obálce je úplně jiný, neumím posoudit jestli lepší nebo horší, oba typy mají něco do sebe.

Epocha č. 1

 A teď už se dostáváme k nejnovějšímu vzhledu knih. Popravdě - když jsem se dozvěděla, že se vzhled knih změní, byla jsem trochu naštvaná. Zase jedna série knih, která nikdy nebude jednotná. Na druhou stranu jsem tu potřebu změny chápala, protože se změnila i celá Pevnost a předešlý vzhled knih už působil hodně zastarale a knihy by v knihkupectví nejspíš nikoho nezaujaly. Takže ve výsledku mě nejvíc naštvala změna formátu a ta mě štve doteď. Ale opět uznávám, že takhle kniha působí i se čte líp.

Epocha č. 2

Takže poté, co jsem se smířila s tím, že z pevnostních knih jednotná sbírka prostě být nemůže, jsem uznala, že teď vypadají knihy opravdu krásně, obálky jsou úchvatné a celková grafika se mi zamlouvá. Pořád si knihy zachovávají jednotný vzhled (písmo, umístění loga, názvu, apod.), takže jde vidět že patří k sobě a je radost se na ně dívat. Teď se na každý nový svazek těším ještě víc. Zatím vyšlo tuším 9 knih.

Je tu ještě jedna změna, se kterou tak úplně nesouhlasím, a to že vychází nové knihy z edice a nejsou jako příloha k Pevnosti. Za tímhle názorem si stojím, knihy z edice Pevnost by prostě měli vycházet s Pevností. Nevím kdo tohle rozhoduje, jestli je to čistě na Pevnosti nebo na nakladatelství, ale prostě mě to štve a mrzí. Už jenom proto, že nebudu mít každý nový svazek hned. Navíc cena je oproti dřívějším knihám taky někde úplně jinde, takže Vlčici jsem si radši sehnala v prvním vydání a na poslední dva díly Plástve jsem si musela počkat. Důvody sice pochopím, ale neznamená to, že mi to bude jedno.

A teď už vám ukážu mou sbírku pevnostních knížek. Pokud jsem se nepřepočítala, je jich 77. Krásně mi to vyšlo :) Na horní poličce mám všechny díly Plástve (1. díl v původním vydání Wolf Publishingu) a dva nové díly Vlčice. Zatím to mám takhle pomíchané i s jinými knihami, plánuji to trochu lépe zorganizovat, ale jak, když nějaký díl mám ve starém formátu, nějaký v novém, a od autora mám ještě další knihy mimo edici Pevnost. Jelikož mám ráda nějaký systém v řazení knih, tak mě tohle trochu mučí.

Radši nebudu říkat, kolik knih mám z této sbírky přečtených, místo toho vysvětlím, proč jich mám tolik. Jak jsem už psala, Pevnost kupuji pravidelně a za těch 5 let se mi něco nasbíralo (spíš za 4 roky, v poslední době byly přílohou hodně nepevnostní knížky). No a potom za to může Svět knihy, kde jeden kus stál asi 20 Kč a já si nabrala úplně všechno, co tam bylo a co jsem doma neměla. Poslední část sbírky jsem si pořídila před pár dny, a to právě ty nejstarší knihy. Sice jsem kolem nich v Krakatitu chodila už nějakou dobu, ale teď jsem se rozhodla si je v rámci dobývání pevnosti pořídit. No a takhle to všechno dopadlo. Proto jsem se rozhodla projektu zúčastnit a trochu zatočit s těmi nepřečtenými kousky (a že jich je!).