pondělí 6. dubna 2015

Vítejte na Arrakisu

Duna od Franka Herberta je beze sporu klasika scifi, která stojí za pozornost. Před Vánocemi vyšla u Baronetu v luxusním vydání a já si řekla, že ji chci mít doma. Dozvěděla jsem se o ní už dávno a těšila se, až si jí přečtu. Pustila jsem se do ní začátkem února a bohužel jsem si vybrala opravdu špatnou dobu na čtení složitější knihy, jako je právě Duna, protože jsem byla na nervy z učení se na zkoušky a ze školy obecně. Duna prostě není ideální odpočinková četba na dny, kdy je člověk psychicky i fyzicky vyčerpaný. A strašně mě to mrzí, protože ať je kniha jaká chce, pokud se člověk nemůže začíst a čte knihu nekonečně dlouho (v mém případě dva měsíce), tak se to musí negativně podepsat na dojmu z knihy.

Děj
Duna nás zavádí do daleké budoucnosti na pouštní planetu Arrakis, kde je takový nedostatek vody, že lidé žijící v poušti musejí nosit speciální oděv, který filtruje jejich vlastní tekutiny, aby je mohli znovu využívat. Voda je natolik vzácná, že si jí berou i od mrtvých. Na Arrakisu žijí velmi nebezpeční, obrovštví pouštní červi, kteří jsou nějak spjati s kořením. Kvůli červům nemohou lidé chodit po poušti normálním krokem, protože červi jsou přilákání pravidelným zvukem, duněním. Také se jim příliš nelíbí, když lidé těží koření, takže je to taky velmi nebezpečná činnost. A že se koření těží opravdu hodně, protože ho potřebuje Kosmická gilda (CHOAM) k mezihvězdnému cestování, na který si vytvořila monopol. Koření využívá i Bene Gesserit, starověká ženská škola duševního a tělesného výcviku, která přijímá převážně ženy. Jessica touto školou prošla, oplývá mimořádnými mentálními schopnostmi a snaží se svůj výcvik předat Paulovi. Mimo to koření omlazuje a podporuje mentální schopnosti. A jelikož se koření nachází pouze na Arrakisu, vše se točí kolem něj.


Hned od začátku knihy sledujeme Paula Atreida, syna vévody Leta a Jessicy. Leto Artreides byl pověřen imperátorem k vedení planety Arrakis. To se ale nelíbí baronu Vladimiru Harkonnenovi, kterému byl Arrakis odejmut, a tak se začně snažit získat planetu zpět pod svou navládu. A že se neštítí ničeho.

"Začátek je doba, kdy je třeba pečlivě dbát o co nejpřesnější rovnováhu. To ví každá sestra z Bene Gesseritu. Než se tedy začnete zabývat poznáváním života Muad'Diba, dbejte v prvé řadě na to, abyste ho zařadili do jeho doby: narodil se v 57. roce vlády padišáha imperátora Shaddama IV. A obzvláště dbejte na to, abyste ho umístili do jeho světa: na planetu Arrakis. Nechť vás nemýlí skutečnost,
že se narodil na Caladanu a že na něm prožil prvních patnáct let svého života. Jeho světem provždy zůstane Arrakis, planeta známá jako Duna."
PRINCEZNA IRULÁN:
PRAVÁ KNIHA O MUAD'DIBOVI

Paul je velmi chytrý, je nadán mimořádnými mentálními schopnostmi, je skvělý v boji a navíc získal mnoho od své matky, která se ho snažila vycvičit podle Bene Gesseritu. A co teprve když se dostane ke koření a jeho mentální schopnosti se tak projeví naplno. Paul musí hned na začátku podsoupit těžkou zkoušku a jsou na něj kladeny vysoké nároky. Postupně se navíc seznamuje s proroctvím fremenů, které se začíná pomalu naplňovat. 

Víc k ději vám už neřeknu, protože nechci spoilerovat :)

Hodnocení

Dunou jsem se sice těžce prokousávala, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila. Zaujalo mě v ní strašně moc věcí, které se mi líbily. Vykreslení pouštního světa, obrovští pouštní červi, koření které propůjčuje zvláštní schopnosti, fremeni (pouštní lidé) a jejich dovednost přežít v poušti, benegesseritský výcvik, mentální schopnosti...Postavy, které mi přišly úžasné, které jsem si oblíbila nebo které jsem nesnášela. Všechno tohle se mi líbí, jen by to asi chtělo trochu jinou formu psaní. Místy mi děj přišel příliš zdlouhavý, vlastně celá Duna je dlouhá kniha (583 stran) a přitom se v ní toho zase tolik neděje. V knize napínavá místa ale nechybí, je jich tam spoustu, ale také je tam spousta povídání o intrikách (intriky v intrikách jiných intrik), spousta myšlenek, kdy sledujeme vnitřní pochody Paula a jiných postav, které není vždy lehké pochopit. Je tam i spousta fanscinujících nápadů, u kterých jsem byla v úžasu, scény, které mě naprosto pohltily. Některé části příběhu, které by zasloužili více stránek, jsou ale vynechány a nejsou třeba vůbec popsány, což je škoda vzhledem k tomu, že je naopak spousta míst, která jsem četla úplně bez zájmu. 

Věřím, že číst Dunu v lepší náladě a v lepším období, tak se mi bude líbit daleko víc. Ale určitě nelituji toho, že jsem Dunu četla. Když jsem jí dočetla, tak jsem si dokonce řekla, že chci vědět, co bude dál. Kniha má sice uzavřený příběh, ale působí na mě dojmem, že jde pouze o úvod do mnohem rozsáhlejšího příběhu. Což není jen dojem, protože Duna má celkem asi 6 dílů. Proto si říkám, že si Dunu v budoucnu určitě znovu přečtu, nebo se pustím do pokračování.

Knihu bych určitě doporučila všem, kdo mají rádi scifi. Ale je to asi jako s každou klasikou - patří k povinné četbě, někomu bude připadat nesnesitelně nudná, někomu úžasná a nedá na ní dopustit. Rozhodně je potřeba mít na ní správnou náladu a nečekat kdovíjak akční scifárnu. Frank Herbert stvořil zajímavý svět, který stojí za pozornost každého správného scifisty. Ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a nápadů a je na každém čtenáři, co si z přečtení Duny vezme.

Po napsání recenze a s čím dál větším odstupem ve mě Duna zanechává silný dojem.

Ukázky
"Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrz mne. A až projde a zmizí, točím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já."
" A to, co viděl, byla časová souvislot uvnitř této jeskyně, víření možností sem zaostřených, v němž nejnepatrnější pojev - mrknutí oka, bezstarostné slovo, přesunuté zrnko písku - dával do pohybu gigantickou páku procházející celým vesmírem. Viděl násilí, jehož důsledek spočíval na tolika proměnných, že jeho sebemenší pohyn vyvolával obrovské přesuny v celkovém obrazci. .................... Bezpočet možností - linie z tého jeskyně vybíhaly vějířovitě, a podél velkého počtu těchto důsledkových linií spatřil svoje vlastním rtvé tělo, z jehož otevřené rány od nože prýštila krev."
"Jaké smysly to vlastně postrádáme, že nemůžeme vidět a slyšet kolem sebe jiný svět?"

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář mě moc potěší a ráda na něj odpovím :)