Knihobit #4

Je tu prosincový, vánoční Knihobit.

Všichni si od něj mnoho slibovali, včetně mě. Přece jen člověk tak nějak očekává, že dostane v balíčku něco speciálního, obzvlášť když se odeslání balíčku přesunulo tak, abychom ho dostali před Vánoci a ne už na začátku měsíce jako jindy.

Co jsem tedy v balíčku našla a jak jsem byla spokojená?
 

Začnu rovnou knihou, kterou je Jackaby od Williama Rittera. A jsem naprosto nadšená. Po téhle knize pokukuji od té doby, co vyšla, v knihkupectví jsem si jí pořád brala do ruky, protože má nádhernou a sametovou obálku. Byla jsem rozhodnutá, že pokud jí v Knihobitovi nedostanu, tak si jí stejně koupím. Takže si umíte představit, jakou jsem měla radost, když jsem jí v balíčku našla. Paranormální detektivky mě hodně lákají, jen takových knih moc nevychází. A s potrhlým detektivem ve stylu Doctora Who v hlavní roli., to nemá chybu.

Ze zbytku balíčku jsem už tak nadšená nebyla, ale vezmeme to popořadě. Plakát od Abbie Smith je sice moc hezký a super jako vždy, ale trochu mi tam vadí ten rok 2016. Prostě je to plakát, který za pár měsíců musím sundat. Za ty knižní plakáty z minula jsem vděčnější a budu je mít napořád (pokud si je konečně nechám zarámovat). Stejně tak u placky, která je jinak taky moc pěkná. No jsem z toho taková rozpačitá, nemůžu říct že se mi to nelíbí, ale po rozbalení tam nebylo takové to správné nadšení. Zase kdyby tam nic novoročního nedali, tak by všichni říkali, že jim to chybí. No prostě nevím :D

Dalším dárečkem byl perníček, na kterém je nakreslená otevřená knížka. Že ten můj vypadá nějak divně? Ne, nezačla jsem ho hned ožužlávat, i když voněl tak, že se mi sbíhaly sliny. Jen jsem zapomněla, že by mohl vonět i mojí kočce, která se do něj pustila, když jsem se odešla z obýváku. Ta potvora ho dostala ven i z igelitu, ve kterém byl zabalený. Takže tak :D Tenhle dáreček mě moc potěšil, protože něco takového jsem si do vánočního balíčku představovala.

Pravý domácí časopis znám, občas jsem si koupila nějaké číslo, takže jsem za něj docela ráda. Je to takový zvláštní a neobvyklý časopis a rozhodně není pro každého. Zabývá se pro většinu lidí neobvyklými tématy - veganstvím, zdravým životním stylem, šetrným přístupem k přírodě, alternativním přístupem k životu. Ale objevují se tam i takové "esoterické" články (nebo jak to říct) - o alternativní medicíně, léčitelích. No těžko se to popisuje, koho by to zajímalo tak se zkuste mrknout na webové stránky časopisu, u každého čísla si můžete prohédnout obsah, a uděláte si o tom sami obrázek. Proto si časopis nekupuji pravidelně, protože někdy jsou v něm pro mě divné články.

Poslední dva dárky mě zklamaly na plné čáře - natahovací záložka a čelenka. Záložka se zdá jako skvělý nápad, ale je naprosto nepoužitelná, protože stránky v knížce akorát zmuchlá a zničí. Čelenka by byla dobrá leda tak pro malou holčičku nebo jako doplněk k nějakému kostýmu z dávných dob. No co na to říct. Samy o sobě jsou to dárky naprd, ale nejhorší na tom je, že to jsou dárky, které byly v prvních balíčcích. Takže nejen že se opakují, ale opakují se v něčem, co se nikomu nelíbilo.

Balíček mě tedy úplně nezklamal, ale nejlepší balíček to tedy taky nebyl. Jsem opravdu šťastná za knížku, protože kdyby se mi blbě trefily do vkusu, tak bych byla z balíčku hodně smutná. Plakát je super, ale radši bych byla za nějaký trvalejší. A celkově jsme asi všichni čekali od vánočního balíčku něco jiného, víc vánočně laděných dárků nebo něco fakt super, a ne nepoužitelné cetky z minulých balíčků. To ten dojem z balíčku zkazilo asi nejvíc, ale tak už bychom se taky měli poučit, že očekávání se málokdy naplní a akorát budeme zklamaní. A to nemluvím o tom, co jsem se dočetla o těch balíčcích, které měly být za příplatek hezky vánočně zabalené. Vlastně jsem na prosincové balíčky četla jen negativní ohlasy.

Docela mě to mrzí, protože Knihobitovi fandím, je to jediná taková služba, která u nás je. A taky vím, že to asi není jednoduché a i pochopím, že se třeba přecenili a prostě to před Vánocema nezvládli. Na druhou stranu, pořád je to služba, za kterou platím, a ne zrovna málo. Přijde mi že většina lidí, kteří si Knihobita objednají, jsou mladí lidé, studenti, a každý měsíc zvažují, zda jim ty peníze za to stojí, nebo zda si za ty peníze radši koupí i dvě knihy jinde a podle vlastního výběru. Proto si myslím, že si každým kiksem hodně ubližují.

Jak to do budoucna bude se mnou a s Knihobitem? Od přítele jsem dostala k Vánocům předplatné na tři měsíce, které jsem si strašně přála, a určitě si ho objednám. To že mi tři měsíce sám od sebe každý měsíc přijde balíček a já nebudu muset nic platit je prostě bomba. Bohužel jsem teď po tom vánočním balíčku taková přešlá. Zajímalo by mě, jestli se nějak vyjádří k těm nepovedeným vánočním balíčkům za příplatek. Už před měsícem nebo dvěma jsem si říkala, že si od Knihobita na chvíli odpočinu, ale vždycky jsem si ho nakonec objednala. Jsem zvědavá, jak to teď půjde dál. Buď se budou tvářit jako by nic a možná přijdou o spoustu zákazníků, možná příští balíček bude super, aby nám to vynahradili, nebo to celé půjde z kopce. Těžko říct, která varianta to bude. Pevně doufám že ne ta poslední.

Jak se vám můj prosincový balíček líbi? A jak se vám líbil váš, pokud jste si objednali? :)

Armagedon ve slevě

Armagedon ve slevě od autorky Seanan McGuire jsem si koupila společně s časopisem Pevnost. Nejdřív jsem si řekla, že si knihu nekoupím, protože jsem o ní měla jisté pochybnosti. Už ten název je strašný, obálka není o moc lepší, bála jsem se, že to bude nějaká děsná slátanina na způsob paranormálních romancí okořeněná trochou fantastiky.

Jenže... Mám ráda městskou fantasy, líbí se mi střet reálna a nadpřirozena, a mám ráda lovení monster ve stylu seriálu Supernatural. A takové knihy mi chybí. Nevím o žádných, a pokud ano, většinou to je čtení spíš pro dívky (jako třeba série s Anitou Blake nebo Mercedes Thompson). Takže jsem se rozhodla, že to nakonec za těch pár korun zkusím. Ke knize jsem tudíž přistupovala s předsudky a nízkými očekáváními. Jak se mi tedy kniha nakonec líbila?

O příběhu

Verity Priceová je kryptozooložka. Studuje monstra (=kryptidy), která nejsou vědecky dokázaná a která se ve společnosti skrývají, aniž by o nich normální lidé věděli. Verity je spíš ochránkyně kryptidů, než jejich lovkyně. Spousta z nich je totiž neškodných. Teprve když se najde takový kryptid, který ohrožuje lidské životy, Verity zakročí. Nicméně dává přednost domluvě před zbraněmi, a zabíjí až v krajním případě. 

Rodina Priceových se tomuto řemeslu věnuje po generace a je pronásledována Úmluvou svatého Jiří, pro jejíž členy jsou všichni kryptidi nebezpeční a do jednoho si zaslouží zemřít. Problém nastává v momentě, kdy se Verity do života připlete Dominic de Luka, člen Úmluvy, a navíc se v New Yorku začnou ztrácet kryptidi, v kanálech se pohybují  nebezpeční lidoještěři a kolují zvěsti o tom, že pod městem spí drak. Verity tak bude mít co dělat, aby se nějak vypořádala s Dominicem, přišla na kloub tomu, kam se ztrácejí kryptidi, a vyvázla z toho všeho živá.

Můj názor na knihu

Nejvíce se mi na knize líbila rozmanitost a neobvyklost kryptidů. Nesetkáte se tu s upíry a vlkodlaky, ale s dračími princeznami, chytromyšmi, zoubkovými vílami, bazilišky, ghúly...A mohla bych jmenovat dál. Líbí se mi autorčina nápaditost a originalita, snaha odlišit se od všech těch upířích a v vlkodlačích paranormálních romancí.  Autorka si vymyslela spoustu nových monster i jejich pojmenování, a proto je fajn, že je na konci knihy malý slovníček, kde jsou jednotlivé rasy popsány. Já jsem se naprosto zamilovala do chytromyší, s jejíchž kolonií Verity bydlí. Mají perfektní pamět a z každé maličkosti z Veritina života dělají náboženský svátek, který taky patřičně (a velmi hlasitě) oslaví. Chytromyši mě často hodně pobavily.

Dalším důvodem, proč se mi kniha líbila, je humor. U některých scén jsem se opravdu dobře bavila a nasmála. Taky je kniha velice čtivá. Oceňuji i to, že milostná zápletka není stěžejní dějovou linkou knihy. To je věc, které jsem se bála nejvíc.

Pár věcí mi na knize ale přece jen nesedlo. Jde o drobnosti, třeba mi moc dohromady nejde balet a boty na jehlách. Některé milostné scény mi přišly takové divné, nesedlo mi, jak byly zasazené do děje. Nebo Veritiny "chlípné" myšlenky v situacích, ve kterých působily celkem nepatřičně. Naštěstí toho bylo málo, co mi takhle nesedlo.

Takže nakonec můžu říct, že se mi kniha přes drobné nedostatky velmi líbila a jsem ráda, že jsem odhodila přesudky a zkusila to. Dokonce uvažuji o tom, že si pořídím pokračování, protože Armagedon ve slevě je prvním dílem série. Ale nebojte se, jde o uzavřený příběh.

Armagedon ve slevě je idální volbou pro odpočinkové čtení. Nasmějete se, užijete si nějakou akci, trochu té romantiky, a to vše ve společnosti chytromyší a ostatních zajímavých potvůrek.  Pokud od knihy nebudete čekat nic světoborného, tak nebudete zklamáni.

Knižní přírůstky za listopad

A je tu moje listopadová (obří) chvástačka, za kterou stojí úspěšně dokončená vysoká škola a promoce, která proběhla v listopadu. Takže většinu knih jsem dostala jako dárek za dokončení školy. S tím, že na slevomatu jsem si koupila voucher na 25% slevu do knihkupectví Kanzelsberger. No taková sleva hned hodí pár knih navíc. A takhle to dopadlo.

Nebudu ke každé knize psát, proč jsem si jí koupila, jako to obvykle dělám. Na to je těch knih opravdu moc.  Některé knihy jsem si chtěla pořídit už delší dobu, jen na to pořád nebyla vhodná doba a dostatek peněz. Spoustu knih jsem si pořídila díky tomu, že sleduji různé knižní blogy a čtu časopis Pevnost, a četla jsem na ně samé dobré ohlasy. Jde o směs různých žánrů s tím, že jsem sáhla i po žánrech, které jinak moc nečtu (a proto když si klasicky koupím pár knížek za měsíc, vždy sáhnu po něčem jiném, čeho se míň obávám). Někteří autoři jsou legendami a  mistry svých žánrů, o jiných jsem slyšela prvně. Něco jsou knihy spoustu let staré, něco jsou celkem čerstvé novinky. Některé autory znám už několik let a vím do čeho jdu, od většiny autorů jsem ale dosud nic nečetla. No, je to vcelku zajímavá směsice knih, z které mám ale ohromnou radost.

Tak poďme na to :)

Knihy o knihách a knihkupectvích, ty jsem prostě musela mít :)

Jak lvové je výhra v soutěži, za kterou moc děkuji nakladatelství Epocha a Schefíkovu blogu.

Vidořád mám z Knihobita

A nakonec vše pohromadě :)

Tak, a to by bylo vše. Doufám, že se mi všechny knihy budou líbit. Zatím jsem přečetla Vězněnou, která byla skvělá (recenze tady) a mám rozečtené Hvězdy nám nepřály, které se mi zatím taky moc líbí.

Sice skoro všechny knihy byly vlastně jako dárek, i tak jsem si ale řekla, že jsem se asi zbláznila, a do budoucna to musím trochu krotit. Nejdřív jsem zkusila to, že si zakážu koupit si nějakou knížku v prosinci. Ehm, to teda moc nevyšlo (jaké překvapení), vždyť stejně pár knížek dostanu i pod stromeček, tak jsem to hodila za hlavu.  Tak teď přemýšlím, že se vrátím ke starému pravidlu, které jsem  teda taky moc nedodržovala - že si v měsíci můžu koupit maximálně tolik knížek, kolik jsem za předchozí měsíc přečetla. Tak uvidíme, jak mi to půjde :)

Znáte některou z knih? Četli byste/chtěli byste si přečíst? Těším se na vaše komentáře :)

Vězněná, hrůzyplný příběh z pera českého autora

 Vězněná je nejnovějším počinem skvělého českého spisovatele - Pavla Renčína, který je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a doporučuji ho všude, kde můžu. Doposud psal příběhy z žánru městské fantasy, které mě naprosto uchvátily. Labyrint se odehrával v podzemí Prahy, kde skupinka lidí objevuje své nadpřirozené schopnosti a čelí všem možným potvorám žijících v podzemí, zatímco v trilogii Městských válek ožívají česká města. Brno je ve skutečnosti drak, Praha je noblesní dáma...A chystá se obrovská válka, ve které se bude bojovat meči i tanky. A právě střet nadpřirozena a reálna se mi moc líbí, ale bez autorova stylu psaní a jeho imaginace by knihy nebyly tak skvělé.

V posledních letech si nejde nevšimnout, že čeští a slovenští autoři fantastiky si zkoušejí napsat i jiné žánry. Většina z nich napsala detektivku, Pavel Renčín se ale pustil do temného hororového příběhu, který v našich končinách nemá obdoby. Dokonce je přirovnáván ke Stephenu Kingovi. Ano, takovými přirovnáními se to dnes jen hemží, každou chvíli někde čtu nová Rowlingová, nový Nesbo, atd. A často se potom dočítám, že jsou taková přirovnání úplně mimo. U Vězněné si ale troufám říct, že to opravdu sedí.

A teď už k samotnému příběhu, který je inspirován skutečnou událostí.

O příběhu

Ve Vězněné sledujeme osudy dvou lidí, u kterých bychom zpočátku jen těžko hledali nějakou souvislost. Středoškolský učitel Martin Drást trpí nočními můrami a halucinacemi a jeho příběh se odehrává v současnosti, zatímco osud Máji sledujeme v několik desítek let staré minulosti a setkáváme se s ní v momentě, kdy odjíždí do šumavských lesů na dovolenou s rodiči. Jak spolu souvisí život malé holčičky a dospělého muže, který je na pokraji šílenství? Autor postupně rozplétá nitky temného příběhu a čtenáři začne pomalu docházet, jak spolu životy Máji a Drásta souvisejí. 

Můj názor na knihu

Nejdříve chci pochválit obálku, která rozhodně zaujme hned na první pohled a naprosto k příběhu sedí. Běhá vám z ní mráz po zádech? Věřte, že po dočtení knihy budete mít z obálky ještě větší hrůzu.

Zezačátku se mi kniha četla trochu hůř. Pokud jste od autora už něco četli, tak než se pustíte do Vězněné, zapomeňte na jeho styl psaní. Vězněná je psaná naprosto odlišným způsobem. Proto mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na to, že tohle není Renčín, jakého znám. Potom už jsem se ale začetla, a nevydchla jsem, dokud jsem knihu nedočetla.

Začátek je sice takový pozvolnější, autor píše o věcech, které mě ani moc nezajímaly, ale které dotvářejí život hlavních hrdinů. Po pár stránkách se ale začnou dít zlé věci, a potom jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Musela jsem číst dál a dál. A chvílemi jsem autora proklínala, a to když byl skok z jedné dějové linie do druhé. Kniha je tedy velmi čtivá a napínavá, chytne vás a nepustí, dokud jí nedočtete.

Vězněná je velice temný a děsivý příběh, je směsicí hororu a psychothrilleru. Autor dokázal popsat zlo a temnotu tak, že mě až mrazilo. A to mluvím jen vykreslení atmosféry. Když došlo na zlé činy, vše se ve mně svíralo hrůzou a odporem. Ani se mi nechce říct, že se mi knížka líbila, když čtu o takových věcech. Jenže právě díky tomu jsou tyhle knihy tak napínavé a dobré, protože čím víc zla se oběti děje, tím víc její osud prožíváte a strašně moc si přejete, aby to nakonec dobře dopadlo. Každý večer jsem se bála jít spát, že budu mít z knihy noční můry. I teď po dočtení, protože Vězněnou nemůžu dostat z hlavy.

Aby nedošlo k nějaké mýlce, nejde o žádnou vyvražďovačku ve stylu filmů Saw. Ani se autor nevyžívá v detailních popisech mučení, vraždění a kdo ví čeho. Hororová atmosféra, temné šumavské lesy, noční můry a zlo, nad kterým zůstává rozum stát - to všechno dává dohromady silný a děsivý příběh, který mě hluboce zasáhl. O to víc, že je inspirován skutečnou událostí.



Nejdřív jsem byla trochu zklamaná, že autor odbočil ze svého stylu a žánru, teď si ale říkám, že pokud se autor rozhodne napsat další knihu v podobném duchu jako je Vězněná, budu jedině ráda.

Pokud jste fanoušky Stephena Kinga, hororů, psychothrillerů a temných příběhů, tak je Vězněná tou pravou knihou pro vás.

Četli jste Vězněnou nebo se chystáte? Nebo jste četli jinou knihu od autora? Těším se na vaš komentáře :)

Knihobit #3

A je tady říjnový Knihobit. Tenhle balíček je pro mě takový zvláštní, protože jsem ho rozbalovala cestou z mého prvního školení (a vlastně prvních pracovních dnů). Přítel mi balíček vyzvednul a protože mě vyzvedával v Praze, mohla jsem si balíček rozbalit hned v autě. Navíc mě krátce po rozbalení vezl kolem místa, kde jsme dříve bydleli, takže to byla taková zvláštní atmosféra, kterou si ve spojitosti s tímhle balíček budu asi vždycky pamatovat :) No a co jsem v něm našla hezkého?

Začnu rovnou knihou, a tou byl Vidořád od Samanthy Shannonové, pokračování Kostičasu (na který si můžete přečíst mou recenzi). Měla jsem neskutečnou radost, protože jsem si Vidořád chtěla koupit a dlouho jsem se na něj těšila, ale raději jsem čekala, protože co kdybych ho dostala v Knihobitovi. No, mé tušení bylo správné :) Takže 100% trefa a spokojenost. Navíc má Vidořád úžasnou obálku, nejen na pohled, ale je sametově hebká, takže jsem knížku hned zuřivě vybalovala z bublinkové fólie, abych se mohla s knihou "pomazlit". Určitě se do knížky v nejbližší době pustím.

Z dárečků mě moc potěšila samolepka Never, never, never give up, kterou si spíš zarámuju, abych jí měla napořád. Navíc takové motivační citáty teď docela potřebuju, takže se mi to trefilo do "nálady". Radost mi udělaly i dýňové crawnchies od Lifefoodu. Lifefood znám a kupuji si od nich hlavně raw tyčinky, ale mají spoustu výrobků, které stojí za vyzkoušení. Jsem moc ráda, že Knihobit dává na mlsání tyhle zdravé dobroty (jak od Lifefoodu, tak předtím od Zemanky) a rozšiřuje o nich povědomí.

Dalším dárečkem bylo krásně zabalené mýdlo, které je takové roztomilé, ale bohužel mi vůbec nevoní. Ale nechám si ho, je to takový milý dáreček. Časopis 100+1 mi opět udělal radost, stejně jako pohled a sleva na knihu Lindbergh - Dobrodružství létajícího myšáka, kterou ale nejspíš nevyužiju. Ale mít děti, tak nejspíš neváhám, vypadá to na nádherně ilustrovanou a milou knížku.

Dalšími malými dárečky jsou samolepka Knihobita a ukázka z knihy Rodinná čest, což sice není úplně můj žánr, ale ukázku si vždycky ráda přečtu a kdo ví, třeba se mi bude líbit a budu mít tip na knihu. I do budoucna takovéhle mini knížečky s ukázkami uvítám.

Sečteno a podtrženo - Knihobit mi opět udělal velikou radost, a těším se, čím mě překvapí příště.

Jak se vám říjnový Knihobit líbí? A co jste našli ve svém balíčku? :)

Knižní přírůstky za říjen

V říjnu jsem se docela rozjela. Většinu knih jsem koupila ve výprodejích, za stovku nebo i méně. Fotky tentokrát nic moc, jednak není moc čas a jednak jsem musela fotit za umělého světla, a tím se to taky ztěžuje.

Na první fotce jsou knihy, ke kterým mě přivedla Rodaw z Knihánkova. Většina to jsou detektivky/thrillery. Od Lisy Jackson mám knihy hned dvě, a to proto, že jsem si na buxu nejdříve koupila druhý díl série - Vyvolená k smrti, a až potom jsem narazila v knihkupectví i na první díl - Osamělou smrt. Tyto knihy spojuje vrah, který vraždí a mučí ženy pomocí sněhu a mrazu, což zní hodně zajímavě. O Spolubydlícím od Johna Lutze jsem se dozvěděla už dřív, protože jsem v televizi viděla film, ale protože ho dávali pozdě v noci, tak jsem ho nedokoukala. Jsem moc zvědavá jak to dopadne. O Barbaře Erskinové už jsem také dřív slyšela, protože jsem od ní dostala kdysi jednu knihu, ale zatím jsem jí nečetla. Jenže Rodaw autorku tak vychvalovala, a tuhle knihu taky, že jsem po ní v antikvariátu hned skočila. Miluji strašidelné příběhy odehrávající se v nějakém tajemném domě. Zbávající autory jsem neznala, ale všechny knihy vypadají zajímavě.

Koupila jsem si dvě knihy od Agathy Christie, protože jsem knížky objednávala chvíli poté, co jsem od ní dočetla knihu, a věděla jsem, že chci další knihy od ní. Polámané panenky jsem dostala v Knihobitovi a hned jsem je přečetla. Recenzi si můžete přečíst tady.

Na závěr taková různorodá směsice knih. Řeky Londýna jsem dostala, stejně tak jako nové omalovánky Proměny zvířat od přítele a dvě knihy od Zelaznyho, které jsme s přítelem pořídili na výprodeji městské knihovny v Praze. Barbaru Woodovou znám už pár let, čte jí i moje mamka, takže jsem si jí ukořistila z antikvariátu, kde jsem si koupila i knihu Temné uličky, kterou jsem zapomněla vyfotit. Truhlu ze zálivu smrti mám díky Pevnosti.

A nakonec všechny knihy (až na jednu) pohromadě. Docela slušná hromádka. Ani nevím jak se to stalo, ale do antikvariátu si zakazuji vstup, a výprodejů si taky už nesmím všímat :D

Četli jste nějakou knihu? Nebo znáte některého z autorů? Těším se na vaše komentáře :) 

Polámané panenky - když by smrt byla milosrdenstvím

Polámané panenky od Jamese Carola je mrazivý příběh na pomezí detektivního žánru a thrilleru. Kniha je první dílem série s policejním profilerem Jeffersonem Winterem a v zahraničí již vyšly i další díly, kterých se snad dočkáme i u nás. Podobných krimi sérií s jedním vyšetřovatelm v hlavní roli znáte jistě spoustu jako já. James Carol na to šel trochu jinak a tuto postavu ozvláštnil tím, že Winter není oficiální vyšetřovatel, detektiv ani policajt, ale "pouhý" profiler, takže vytváří profily zločinců, většinou sériových vrahů, které potom předá policii. Další zvláštností je, že Winterův otec byl sériový vrah, což mě hodně zaujalo a může to do knih přinést opravdu zajímavé zápletky.

Můj vztah ke knize

Polámané panenky jsem dostala v posledním Knihobitovi. Jindy se rozepisuji jak jsem se o knize dozvěděla, jak jsem si jí dlouho chtěla přečíst, a tak dále. Ale tahle kniha je taková výjimka - pořídila jsem si jí vlastně naslepo a za pár dnů jsem jí začla číst, což je u mě dost vzácné. Trochu mě nakopla i Rodaw, která knížku hodně chválila a tím víc jsem si ji chtěla hned přečíst.

Knihobit - září 2015

O příběhu

V severním Londýně někdo unáší ženy. A provádí jim něco tak zrůdného, že by snad bylo lepší, kdyby své oběti zabil. Nejen že je opakovaně mučí, ale nakonec jim provede lobotomii (a samozřejmě bez uspání). Ženy tak ztratí svou osobnost a schopnost cokoliv vnímat. Dělá z nich jen prázdné schránky, polámané panenky. A potom je pustí na svobodu.

Když je unesena pátá žena, přilétá do Londýna Winter. Přestože by měl pouze vytvořit psychologický profil zločince, pouští se do vyšetřování spolu s detektivy Hatcherem a Templetonovou. Podaří se jim zachránit pátou oběť, aniž by při tom kdokoliv další přišel o život?

Můj názor na knihu

Kniha mě od první stránky chytla a už nepustila, protože je psána velmi čtivě a děj krásně ubíhal. U některých autorů četba nejde tak lehce, nebo jsou pasáže, při kterých se nudím. U Polámaných panenek nic takového nebylo, autorův styl mi opravdu sedl a díky tomu se stává mým dalším oblíbeným autorem.

Postava Jeffersona Wintera mě nadchla. Jednak díky tomu, že není klasickým vyšetřovatelem a jeho otec je sériový vrah. A také díky tomu, že je chytrý, vtipný a empatický. Rád porušuje předpisy, ale s tím v knihách ani seriálech nemívám problém. Většinou by dodržování striktních postupů a předpisů vedlo akorát k tomu, že by vrah/psychopat unikl a zemřeli by další nevinní lidé. Takže směle do toho, navíc je to daleko zábavnější a nebezpečnější, tudíž se o tom krásně čte.

Obálka je velmi působivá...

Námět knihy je opravdu děsivý a odporný. Každého musí neodvratně napadnout myšlenka, že by bylo lepší, kdyby psychopat oběti zabíjel. Hlavně pro rodinu a blízké osoby oběti, protože oběť si (naštěstí) není ničeho vědoma, nepamatuje si peklo, jaké prožila, ani si neuvědomuje, že je odsouzena do konce života jen sedět a dívat se do ztracena, neschopná se o sebe postarat. Při té představě se mi úplně svíralo srdce. Jenže co si budeme povídat, taková kniha mě bude bavit víc, než obyčejné vraždy. A budu víc prožívat to, aby byla zachráněna další oběť a nepotkal ji stejně děsivý osud.

V příběhu se střídají dvě linie - linie vyšetřování a linie vyprávěná z pohledu oběti. Tohle střídání mám strašně ráda, bez něho by to nebylo tak děsivé a napínavé. To ke knihám o věznění prostě patří.

Kniha se mi moc líbila, ale nebudu tajit, že jsem četla už napínavější knihy. Nemohu nezmínit třeba Ženu v kleci od Jussiho Adler-Olsena. To byla daleko napínavější kniha a všem jí moc doporučuju. U Polámaných panenek mi to přišlo takové moc rychlé, neuškodilo by pár stránek navíc. Nebo kdyby tu pátou ženu držel o něco déle a prožila si trochu víc hrůz.

Ale i tak autor dokáže několikrát překvapit a umí udržet čtenáře v napětí. Kapitoly končí tak, že prostě musíte číst dál. Navíc autor často nechává čtenáře chvíli v nevědomosti - třeba kam Winter jde a proč se dozvíte až z kontextu, ne předem. Třeba takhle píšou i jiní autoři a není to nic speciálního, ale u této knihy jsem si to několikrát uvědomila a přišlo mi to nezvyklé, obzvlášť takhle během vyšetřování. Většinou to bývá tak, že nejdřív řeknou, že pojedou tam a tam kvůli tomu a tomu. A až na dalších stránkách se to odehraje, kdežto u Jamese Carola chvíli tápete, co se děje, kde jsou a proč.

Trochu mě zklamalo, že se nijak zvlášť nerozebíralo, že Winterův otec byl sériový vrah. Sice se o tom Winter několikrát zmiňuje v různých souvislostech, ale anotace slibuje něco trochu jiného - že se Winter bude snažit dokázat sobě i okolí, že nezdědil násilnické sklony. Čekala jsem tam nějaké morální dilema, ale nic v tomto duchu se neodehrálo. Na druhou stranu tím, že je to první díl série, tak lze pochopit, že autor toto téma nevyčerpá hned v první knize, ale že se o Winterovi budeme postupně dozvídat více informací a že se jeho postava bude nějakým způsobem vyvíjet. A věřím (doufám), že přesně tohle autor zamýšlí a do budoucna toho plně využije.
 
Takže abych to shrnula - Polámané panenky jsou mrazivý thriller, který vám v hlavě na nějakou dobu pevně utkví. Při čištění zubů jsem si už několikrát vzpomněla na zubařské křeslo a otřásla jsem se odporem (právě v zubařském křesle byly oběti mučeny a byla jim prováděna lobotomie). Od knihy se nebudete moc odtrhnout a Wintera s Templentonovou si nejspíš oblíbíte (a pokud ne přímo je, tak jejich dialogy určitě). A pokud jste fanoušky Star Treku, tak vás narážka na něj jistě potěší (mé geekovské srdce zaplesalo a to Star Trek neznám). Vtipné dialogy a hlášky ale nechybí ani v jiných momentech, takže se místy pobaví i ten, kdo scifi nemá  v lásce.

No, nemůžu se dočkat další knihy od autora. A co vy, četli jste Polámané panenky? Nebo se chystáte? :)

Ukázka

,,Tak kdo z nich má větší sbírku memorabilií k Hvězdným válkám?"
,,To nejspíš Sumati, akorát že není na Hvězdné války, nýbrž na Star Trek."
,,Mluví klingonsky?"
Templetonová pokrčila rameny. ,,Jak to mám proboha vědět?"
,,BIjath 'e' yImev!" zařval jsem.
Sumati zmkla uprostřed hádky a vytřeštila na mě oči, jako by spatřila mimozemšťana.
                                                                                                                    - str. 140

Démon z East Endu

Démon z East Endu od Petry Slovákové je streampunkový detektivní příběh odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Je prvním dílem cyklu Ve službách královny, přičemž knihy by na sebe měly volně navazovat a půjde o ucelené příběhy. Tudíž se nemusíte bát, že jde o první díl nějaké ságy, ale dostanete pěkný uzavřený příběh.

 Můj vztah ke knize

O Démonovi jsem se dozvěděla díky knihkupectví Fantasya, které před několika měsíci uspořádalo jeho křest (o kterém jsem psala tady). Dlouho jsem váhala, jestli si knížku mám pořídit, protože zas tolik peněz na utrácení jsem neměla. Přečetla jsem si ukázku (můžete si přečíst tady) a moc mě zaujala a chtěla jsem vědět, jak bude příběh pokračovat. Takže nakonec jsem se na křest vydala a knížku si koupila. Při rozhodování hrálo roli také to, že steampunkových knih u nás celkově moc nevychází, a od českých autorů už vůbec ne. 

O příběhu

Hlavními hrdiny knihy jsou sourozenci Kelbyovi, kteří pracují jako vyšetřovatelé ve službách královny Viktorie. Je to opravdu zajímavá a nesourodá dvojice, protože Viktor má mechanickou ruku a Liliana je vlkodlak. Na jednu stranu jim jejich "handicap" poskytuje zajímavé dovednosti, které využívají při vyšetřování a chytání zločinců, na druhou stranu jim způsobuje nemalé problémy v osobním životě.

Viktor a Liliana dostanou nový případ, kdy mají vyšetřovat záhadná úmrtí malých dětí. Děti vypadají, jako kdyby jen spali, nemají žádná zranění. Jako by z nich někdo vysál život. Navíc vždy zmizí jeden člen rodiny. Sourozence tak čeká nelehké vyšetřování, při kterém jim půjde několikrát o život (a v ulicích Londýna někdy nadělají pěknou paseku). Pomáhat jim bude Michael Sterling, bývalý osobní ochránce královny. Nenaplněná láska mezi Lilianou a Michaelem bude doprovázet celý příběh.

Můj názor na knihu

Autorka velice dobře vykreslila atmosféru temného viktoriánského Londýna, v jehož ulicích se potulují žebráci, zločinci a nadpřirozené bytosti. A to vše okořenila mechanickými udělátky, parními stroji, vzducholoděmi a šílenými vynálezci. Atmosféru knihy umocňuje i nádherná obálka. Moje představivost při čtení jela na plno a atmosféra mě úplně pohltila.

Další silnou stránkou knihy jsou postavy. Autorka vytvořila charismatické osobnosti, které se svými silnými i slabými stránkami působí velmi věrohodně. Nemám ráda postavy, které jsou bezchybné a dokonalé. V některých knihách mi přijde, že hlavního hrdinu ani pořádně neznám, nebo že je takový nemastný neslaný. Ale tady mám pocit, jako kdybych je znala osobně (nebo přinejmenším četla už x tou knihu s nimi, a ne první). 

Viktor je velice chytrý, miluje všechna mechanická udělátka (kdo mu asi sestavil biomechanickou ruku?) a je více uzavřený a stydlivý. Liliana je oproti tomu impulzivní a sebevědomá. Sourozenci mají spolu velmi dobrý vztah a udělají pro sebe navzájem cokoli. No a Michaela si nejde nezamilovat. Je to skvělý bojovník, je chytrý a přestože nosí pásku přes jedno oko, je velmi pohledný. Bojuje v gladiátorských zápasech s chimérami a večery tráví předčítáním knih sirotkům. Pro svou milovanou Lilianu by udělal první poslední a nehodlá se jí vzdát, přestože ho Liliana pořád odmítá kvůli své vlkodlačí krvi.

Celý příběh se mi moc líbil. Až na jednu drobnost, nemám ráda mocenské a politické tahanice. Ale to je spíš můj problém. Jinak vyšetřování mě hodně bavilo, kniha je plná akce a bojové scény jsem si taky vychutnávala. No a některé dialogy (ale i scény) byly taky úplně skvělé a hodně jsem se u nich bavila. Třeba když se Viktor tak nevinně zeptal, jestli Liliana taky cítí mokrého psa (když se chvilku předtím po nějaké honičce Liliana přeměnila z vlkodlačí podoby do lidské) a Liliana mu samozřejmě jednu střihla. Někomu třeba nemusí sedět ty romantické scény, mně zpočátku přišly taky takové zvláštní. Asi by k takovému drsnému prostředí sedělo taky něco víc drsnějšího než romantického. Ale potom jsem se na tyhle scény už těšila a říkala jsem si, jak to s těmi dvěma nakonec dopadne.

Nemám, co bych knize vytkla. Je to skvělý a napínavý příběh, se zajímavými postavami a tajuplnou atmosférou. Je to mix detektivky, steampunku a fantasy se špetkou romantiky. A já se moc těším na další příběh a na to, jak se bude dál vyvíjet vztah Liliany a Michaela.

Ukázka

Petra Slováková v kostýmu

,,Může to být užitečné! A ty taky nemusíš být takový skeptik, vynálezy nám jednou mohou zachránit život."
Zamával jí nenápadně svou náhradní paží před obličejem a ona se pouze ušklíbla. 
,,Až se za tu ruku nebudeš stydět, pak uznám, že ti to pomohlo."
,,Jsem s ní spokojený, jen nemám rád, když na mě někdo zírá. Oni to nechápou."
....
,,Víš, že tebe by také odsoudili za to, co jsi, ačkoliv děláš vše pro jejich dobro ve jménu Impéria," rozohnil se Viktor, který neměl rád, když s ním jednala jako s dítětem. ,,Lidé sice mohou díky tobě v noci klidně spát. Ale vědět tvé tajemství..."
,,Vzali by si vidle a šli by mi vyrazit dveře. Já vím," konstatovala suše.                                                                                                                                                          - str. 22

Knižní přírůstky za září

V září se mi sešla zajímavá směsice knih, od omalovánek po kuchařku až ke komiksu, a klasické knihy jsem si pořídila jen tři. Celkově toho mám za tento měsíc málo,ale v říjnu jsem si to bohatě vynahradila, takže říjnová chvástačka bude celkem bohatá :D

Začnu kouskama, které jsem si pořídila jako odměnu za státnice hned v ten samý den. Do knihkupectví jsem zamířila hlavně kvůli dalšímu dílu Kladiva na čaroděje. Žrádlo pro psy od Darka Šmída vycházelo ten den, tudíž jsem si velké naděje nedělala. Ale díky velmi ochotné prodavačce v Dobrovském na Zličíně, která pro něj zaběhla přímo do skladu, jsem ho sehnala a měla jsem velkou radost. Bohužel jsem se do knížky nějak nedokázala začíst, což se mi obvykle nestává, protože jsem kladivo vždycky četla hned, jak jsem si ho koupila. Takže stále čeká, až na něj přijde správná chvíle.

Začarovaný les od Johanny Basford

Od té doby, co jsem si začla kupovat omalovánky pro dospělé, se návštěva knihkupectví neobejde bez prohlížení si omalovánek, které ještě nemám. Překvapilo mě, že tam měli slovenské vydání Začarovaného lesa od Johanny Basford, protože v češtině vyšlo také a v knihkupectvích narážím hlavně na to české. Jenže české vydání je dost odfláknuté a slovenské je kvalitou úplně jinde (a srovnatelné s anglickým vydáním), takže když jsem tyhle omalovánky vzala do ruky, nějak jsem se jich nedokázala vzdát...

Další dvě knihy jsem pořídila v Levných knihách. Ready player one zná spousta z vás, jeden čas se o téhle knížce často mluvilo, ale než jsem se rozhoupala, tak jí v Levných knihách už neměli. Teď jsem ale v Plzni našla jeden zatoulaný výtisk, sice celkem ohmataný, ale za těch pár korun to až tak nevadí, a byla jsem moc ráda, že jsem ho objevila. Věk zázraků je kniha s krásnou obálkou - jak na přebalu, tak pod ním přímo na knize. Dozvěděla jsem se o ní ve videu od Dragell a celkem mě zaujala, takže když jsem jí zahlédla, tak jsem z toho také měla radost.

 

Kuchařku Tajemství syrové stravy jsem vyhrála v soutěži s Life Foodem a těším se, až si některé recepty vyzkouším. Kniha má nádherné fotografie a na všechny jídla se vám sbíhají sliny a ani byste od pohledu mnohdy nepoznali, že je to všechno syrové. Nejsem vitarián, ale baví mě experimentovat, obzvlášť pokud jde o zdravá a lehká jídla. A čím víc do sebe člověk nacpe syrové zeleniny a ovoce, tím líp :) První díl mangy Útok titánů jsem získala opět díky časopisu Pevnost. Už jsem jí stihla i přečíst a dalším dílům se nejspíš bránit nebudu.

A nakonec všechny knihy pohromadě. Je to taková malá, sympatická hromádka, u které nemusím mít špatné svědomí, že syslím hromady knih, které nepřečtu :D Co na knihy říkáte, zaujala vás některá, nebo jste nějakou už četli? :)

Knihobit #2

Před pár dny jsem si byla vyzvednout mého v pořadí čtvrtého knihobita. Co mi přinesl zářijový balíček a jak se mi líbil?

Tentokrát začnu rovnou knihou. Dostala jsem Polámané panenky od Jamese Carola a musím říct, že se mi knihobit trefil do vkusu. Vypadá to na zajímavou detektivku/thriller v hlavní roli s vyšetřovatelem, jehož otec byl sériovým vrahem. ,,My dva jsme stejní… Jefferson Winter nedokáže na tato slova zapomenout. Pošeptal mu je jeho otec krátce předtím, než injekce ukončila jeho život sériového vraha s patnácti mrtvými ženami na kontě. Winter se zoufale snaží dokázat sobě i okolí, že zákony genetiky někdy neplatí." Což zní hodně zajímavě a moc se na knížku těším.

Autora neznám a ani nemůžu, protože Polámané panenky jsou první knihou, která mu u nás vyšla. V zahraničí už mu vyšly i další knihy, takže pevně doufám, že budou vycházet i u nás (pokud se mi kniha bude líbit). Polámané panenky jsou vlastně prvním dílem série, ve kterých bude vystupovat ten samý detektiv.

Tudíž jsem s výběrem knihy spokojená. Pravděpodobně bych se o knize dozvěděla i tak, protože si jí pořídila Rodaw z Knihánkova, jejíž videa sleduji, a navíc jí právě čte, takže časem na ní bude video, ale nejspíš bych pro ní hned neběžela do knihkupectví. Takže jsem ráda že jsem jí získala touhle cestou a nemůžu se dočkat, až se do ní pustím.

A teď pár slov k dárečkům, které jsem v balíčku našla.

Asi největší radost mi udělaly špaldové bio krekry od Zemanky, protože je mám moc ráda a hned druhý den jsem se na ně vrhla. Vlastně jsem i ráda, že se o této pekárně díky Knihobitovi dozví další lidé, protože dělají moc dobré sladké i slané mlsání, které je oproti jiným pamlskům na trhu o dost zdravější a přitom mi chutnají mnohem víc než ty z masové produkce. Spousta lidí si myslí, že co je zdravé nemůže být dobré, no a Zemanka ukazuje právě opak.

Časopis Tajemství vesmíru mi taky udělal velkou radost, protože mám ráda snad všechny naučné časopisy, co u nás vychází, ale samozřejmě si je nemůžu všechny kupovat. Kupuji si pravidelně 21. století (i 21. století panorama a speciály) a Přírodu (ještě že jsem jí nedostala místo vesmíru, to by byla škoda), občas si koupím Koktejl, Lidé a země, 100+1 nebo i časopisy o historii. Vesmír mě taky moc zajímá, takže super, navíc si počte i můj táta.

Notýsek se mi líbí, tenhle styl písma miluju a nápis je super. Jen nevím, na co ho využiji, protože do takových notýsků nechci psát nějaké blbosti a časem ho vyhodit. Spíš bych do něj chtěla psát něco hodnotého. No časem určitě něco vymyslím :)

Záložka ze Hry o trůny mě moc potěšila, je krásná a až se konečně dostanu k přečtení dalších dílů, je jasné, jakou záložku budu používat. Pidi-placka s nápisem Growing strong je také ze Hry o trůny a určitě najde uplatnění (Jen tedy má někdo nějaký nápad jak udělat, abych placky neztrácela? Vždycky když jsem si nějakou vzala tak mi ulítla, od té doby je raději moc nenosím, abych je nepoztrácela. Možná zalepit zapínání vteřiňákem? :D)

A nakonec musím pochválit žlutou obálku s dopisem. Žlutou barvu mám strašně ráda a k podzimu se hodí, takže i za ní palec nahoru.

Sečteno a podtrženo, Knihobit opět nezklamal a balíček mi udělal velkou radost. Pokud to finance dovolí, rozhodně si ho příště zase objednám (Ježíšku moc prosím prosím předplatné!).

Jak se vám můj balíček líbí? Objednali jste si Knihobita nebo se chystáte?

Zapomenutá vražda od královny detektivek

Agatha Christie - kdo by o ní alespoň jednou neslyšel. Před pár dny, konkrétně 15. září, uplynulo 125 let od jejího narození. Za svůj život stihla napsat 66 románů a 14 povídkových sbírek. To už vydá na slušnou sbírku. Jaké bylo moje třetí setkání s královnou detektivek?

 Můj vztah ke knize

Od Agathy Christie jsem přečetla pouze dvě knihy, a to už je pěkná řádka let. A nevlastním jich o moc víc - jen 4 knihy. Pořád jsem si od autorky chtěla koupit a přečíst více knih, ale znáte to, tolik knih a tak málo času... Jelikož čtu i jiné žánry než detektivky, tak toho mám prostě hodně. Ale rozhodla jsem se, že takové výročí je ideální doba na to, přečíst si od ní další knihu. A volba padla na Zapomenutou vraždu.

O příběhu

Zapomenutá vražda je poslední příběh se slečnou Marplovou. Agatha knihu napsala na počátku druhé světové války a spolu s další knihou (Opona: Poslední případ Hercula Poirota) byla uložena do trezoru, kde knihy zůstaly 30 let a byly vydány až v roce 1976.

Příběh se odehrává v přímořském městečku Dillmouth, do kterého se z Nového Zélandu přistěhují mladí novomanželé, Gwenda a Giles Reedovi. Gwenda přijede do Anglie sama a sama také začne pátrat po jejich novém domě. A tak jí do oka padne malá viktoriánská vilka, která v ní zanechá příjemné pocity a Gwenda cítí, že tohle je jejich nový domov. A než za ní Giles přijede, začne se ve vilce pomalu zabydlovat.

Idilickou atmosféru však začnou narušovat vidiny, nebo snad útržky vzpomínek? Gwenda začne pomalu nabývat jistoty, že tenhle dům zná už zdřívejška, a že zde dokonce byla svědkyní vraždy. Kdo je zavražděná žena, kterou Gwenda viděla? A kdo je jejím vrahem?

Gwenda spolu s Gilesem se i přes varování slečny Marplové pouštějí do rozplétání asi 18 let staré vraždy. Postupně zjistí, kdo je ona zavražděná žena, začnou odkrývat její minulost a osoby, které v jejím životě sehrály důležitou roli. Slečna Marplová na ně z povzdálí dohlíží a pomáhá jim. Podaří se jim vraha vypátrat dřív, než za svou zvědavost zaplatí svými životy?

Můj názor na knihu

Kniha mě od začátku zaujala tajemnou atmosférou. Starý dům, útržky vzpomínek a vražda - to vše dodává knize hororový nádech a tato část knihy se mi velmi líbila. Také jsem si oblíbila vyšetřování vražd starých desítky let, takže Zapomenutá vražda byla pro mě jako stvořená (což jsem věděla už z anotace knihy).

Překvapilo mě, jak je kniha čtivá, obzvlášť když si uvědomím, že byla napsaná v roce 1945! Od první stránky jsem se nemohla odtrhnout a kdybych mohla, přečtu ji na jeden zátah. Přitom se tam neděje nic světoborného a akčního, jen pouhé vyšetřování, které mě obvykle u detektivek moc nebaví a mám raději, když se pořád něco děje, když vrah pořád zabíjí dál a dál a v ohrožení jsou další osoby, většinou ty, které má čtenář rád. Tady nic takového není a i tak jsem každé slovo hltala. Nebýt pár věcí, jako třeba komunikace dopisy apod., čtenář by si mohl myslet, že čte příběh ze současnosti.

Agatha neplýtvá slovy a obšírnými popisy, díky tomu jsou její knihy tenoučké a přečtené za chvilku. Což je jedině plus, čtenář není rozptylován zbytečnými informacemi a může se soustředit na to hlavní - na vyšetřování a na skutečnosti, ze kterých se čtenář pokouší sám odhalit vraha. Asi není překvapením, že se čtenář málokdy trefí, a já jsem nebyla výjimkou. Rozuzlení Zapomenuté vraždy pro mě bylo překvapením a jen jsem si řekla: ,,No to snad ne!".

Čtivost a překvapivé odhalení vraha jsou zřejmě atributy všech jejích knih. Proto je Agatha tak oblíbená a i v dnešní době má pořád tolik fanoušků. Je to skvělá autorka a titul královny detektivek si opravdu zaslouží.

Samozřejmě se její knihy nebudou líbit všem čtenářům, co milují detektivky. Někomu nemusí sednout doba, ve které knihy byly psány. Pro mě je to ale spíš takový milý bonus. Mezi těmi všemi detektivkami, kde se používá nejmodernější technika, má viktoriánská atmosféra jisté kouzlo.

 
,,Děti jsou zvláštní bytosti. Když je opravdu něco vyděsí, zvlášť něco, čemu nerozumí, pak o tom nemluví. Nechají si to samy pro sebe. Možná že na to i zdánlivě zapomenou. Ale vzpomínka v nich přece jen zůstane ukryta někde v hloubi duše."

                                       - slečna Marplová, str. 32 



 Jsem si jistá, že to nebyla poslední kniha od Agathy Christie, kterou jsem si přečetla. A rozhodně začnu její knihy častěji číst - to je moje nové předsevzetí ohledně čtení :)

Co vy a Agatha Christie? Máte ji rádi? Nebo jste se k přečtení jejích knih ještě nedostali? 

Působivý dialog o lásce

Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera je velmi působivý zamilovaný příběh, který je navíc originální díky stylu, jakým je napsán.

Jedná totiž o mailovou korespondenci mezi dvěma osobami, které svedla dohromady náhoda. Jde vlastně o dvě knihy, a můžete je sehnat buď v paperbackovém vydání, kde jsou obě knihy dohromady, nebo v hardbackovém vydání, kde je každá kniha samostatně. Autor totiž napsal pokračování na naléhání čtenářů, kteří se nechtěli smířit s koncem první knihy. Nedokážu říct, jestli bych byla radši za první nebo druhý konec. Oboje má svoje pro i proti. A obecně mívám rozporuplné pocity, když kniha skončí otevřeně. Víc nebudu vyzrazovat, nechci vám zkazit překvapení (a z téhož důvodu nedoporučuji číst anotaci Každé sedmé vlny). 

 Můj vztah ke knize

Spousta lidí nemá ráda deníkovou formu a jiné formy, které nejsou klasickým vyprávěním. Nebo se je bojí zkusit. Já se toho až tak nebojím a když jsem si přečetla krásnou recenzi od Kamily na blogu Hlava plná knih, rozhodla jsem se, že si knihu koupím. A utvrdila jsem se v tom, když jsem si knížku vzala do ruky v knihkupectví a hned jsem se začetla, že jsem se nemohla odtrhnout. Shodou okolností mělo nakladatelství Host akci na některé paperbacky, tudíž to byla ideální doba na to si knihu pořídit.

Měla jsem v plánu ji číst během skoro měsíčního učení se na státnice, protože během učení se mi vždycky špatně četlo a chtělo to něco nenáročného. No, bohužel jsem knížku začla číst až dva dny před státnicemi a většinu knihy přečetla až po nich, takže mi plán nevyšel, ale není důvod litovat, protože takhle jsem knihu mohla hltat stránku za stránkou bez přerušování několik hodin. A byla to skvělá jízda :)

O příběhu

Celý příběh začíná tím, že se Emmi Rothnerová rozhodne zrušit předplatné časopisu Like prostřednictvím e-mailové zprávy. Jenže se překlepne a mail dostane Leo Leike. Emmi se nepřeklepne jen jednou, ale i podruhé, potřetí, počtvrté... Jelikož ani jedna strana nešetří humorem a sarkasmem a rádi si dobírají jeden druhého, díky těmto neustálým omylům si začnou (více méně) pravidelně vyměňovat maily. Po nějaké době si ani jeden z nich neumí představit život bez mailů toho druhého. Přestože moc nemluví o svých životech a navzájem o sobě nic moc nevědí, začne se mezi nimi vytvářet zvláštní, ale silné pouto.

Po nějaké době přijde Emma s tím, že by se chtěla s Leem setkat. Ten je však zásadně proti. Bojí se, že oba budou zklamaní a zničí tím všechno, co mezi nimi je. Každý si při dopisování vytvořil představu toho druhého a Leo nechce přijít o tu svojí vysněnou a dokonalou Emmi. Zda se nakonec setkají nebo ne, vám nepovím, protože já sama jsem byla pořád napjatá, jestli se tedy uvidí a jak to dopadne. Nemluvě o tom, jak se bude jejich vztah vyvíjet.

Můj názor na knihu

Kniha je neuvěřitelně čtivá, od prvních stránek vás chytne, a vždycky chcete vědět, co druhá strana odpoví. Obzvlášť začátek knihy je velmi humorný.

Příběh je originální svým zpracováním, jak už jsem psala na začátku. Díky tomu prožíváte příběh z obou stran, přitom ale o Emmě ani Leovi nevíte nic víc, než si  o sobě navzájem napsali. Nevíte co si myslí, jak vypadají, jací jsou nebo jestli mluví pravdu. Je to úplně něco jiného, než na co jsme normálně zvyklí.
 
Je pravda, že je mi tento příběh blízký, protože já sama jsem navázala několik vztahů díky internetové komunikaci. Vím jaké to je, když si člověk s někým píše, vytváří si o něm vlastní představu, jak se chová, jak gestikuluje, apod. a potom se bojí osobního setkání, protože je jisté, že ona osoba bude jiná, než jak jsme si jí vysnili a představovali. Ať už ve vás zanechala dobrý nebo špatný dojem, ten člověk, který předtím žil v představách, je nenávratně pryč. Také vím, jaké to je, platonicky se zamilovat do někoho jen na základě písmenek, a jaké to je nedočkavě čekat s bušícím srdcem na odpověď toho druhého. Pro lidi, kteří to nezažili, je to nejspíš nepochopitelné a nedokážou si to představit. Možná vám to tahle kniha dokáže trochu přiblížit.

Ke knize mám jen dvě malé výtky, ale jsou to jen drobnosti a nedá se říct, že to jsou chyby nebo zápory. První věc je, že jak je kniha hodně čtivá, měla jsem tendenci přeskakovat údaj o tom, po jaké době přišla odpověď.  Proto jsem se k těmto údajům někdy vracela, aby mi to dávalo smysl. Občas jsem se i ztrácela v tom, jestli to píše Emmi nebo Leo, protože ne vždy šly maily na přeskáčku a jeden z nich napsal za sebou třeba tři maily. Ale to je spíš o mojí nepozornosti a jsou to zanedbatelné drobnosti.

Druhá věc je, že mě někdy Emmi docela vytáčela tím, jak se pořád vrtala v určitých věcech, nebo když bombardovala Lea zprávami. Proč si myslí, že je Leo pořád u počítače a když do dvou minut neodpoví, tak na ní kašle? Na druhou stranu - tohle je věc, která čtenáře sice může vytáčet, ale je dost reálná, protože Emmou cloumaly emoce a byla tak trochu mimo. A co si budeme povídat, je to prostě žena a takové chování je ženám vlastní.

Střídající se emoce provázejí celý příběh, ani nevím, kolikrát se na sebe naštvali, kolikrát si někdo dal uraženou psací pauzu, aby za pár dní zase spolu cukrovali, kolikrát si řekli, že s tím vším končí, ale ani jeden z nich nebyl tak silný, aby to vydržel. Kolikrát si řekli že se chtějí vidět, potom že zase nechtějí, atd. Bylo to jak na horské dráze. Jenže co můžete chtít po zamilovaných bláznech, kteří pořádně nevědí, co chtějí? :)

Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna vtipný a zamilovaný příběh plný silných emocí a zvratů, k tomu velmi čtivý a originální. Co víc si přát? Knihu slupnete jako malinu a budete nadšení stejně jako já :)

,,Ale pozor na sedmou vlnu! Je nevypočitatelná. Dlouho je nenápadná, podílí se na monotónním průběhu, přizpůsobuje se svým přechůdkyním. Ale někdy vyrazí. Vždycky jenom ona, vždycky jenom sedmá vlna. Je totiž bezstarostná, bezelstná, rebelská, všechno setře, všechno nově zformuje. Pro ni neexistuje žádní předtím, jenom teď. A potom je všechno jinak. Lepší, nebo horší?"

                         - Emmi, str. 373 (Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna, Daniel Glattauer)

Na konec bych ráda pochválila paperbackové vydání. Je to asi nejlepší paperbackové zpracování, jaké jsem viděla, nakladatelství Host si dalo opradu záležet. Celkově je kniha krásně zpracovaná a je pevná - obálka, stránky, vazba. Kniha se vám jentak nerozpadne ani nezohýbá. A na vnitřní straně obálky je anotace a povídání o autorovi. To jsem u žádného paperbacku neviděla. Obvykle se paperbackům vyhýbám, jednak z toho důvodu, že se snadnějí zničí, a jednak z toho důvodu, že mi to přijde jako znehodnocení autora a příběhu, jakoby si kniha nezasloužila kvalitní zpracování. U Hostu mám úplně opačné pocity, takže palec nahoru.

Zaujala vás kniha? Nebo jste jí už četli? Jak se vám líbila?

Já vím, fotka nic moc, ale na ukázku to stačí :)

Tajuplné Město od Deana Koontze

Dean Koontz kdysi býval mým nejoblíbenějším autorem. Ve svých knihách nejčastěji kombinuje thriller, krimi, horor a nadpřirozeno. V jeho příbězích jde vždy o boj dobra se zlem, kdy zlo je představováno buď šíleným vrahem nebo něčím nadpřirozeným. A hlavní (kladný) hrdina se snaží zachránit svůj život nebo život někoho blízkého. Většinu knih jsem přečetla jedním dechem. Jak se mi líbila novinka Město?

,,Temná a strašlivá tajemství v životě obvykle neodhalíte tehdy, když po nich pátráte, ale když je nejmíň čekáte a vůbec na ně nejste připraveni."             
                                                                                          - Město, Dean Koontz, str. 116

Příběh

Kniha vypráví příběh devítiletého chlapce Jonaha, jeho rodiny a jeho známých. Jonahův život je protkán hudbou, stejně tak jako život jeho dědečka a jeho maminky. Jednoho dne Jonah potká zvláštní ženu - Pearl, která tvrdí, že je ztělesněním města, ve kterém Jonah žije. Díky ní začne hrát na klavír. A díky ní má vize - jednou uvidí mladíka, jak zabíjí své rodiče, podruhé zase spatří uškrcenou dívku. Kdykoliv se tato tajemná žena objeví, stane se něco zvláštního. A Jonah jen čeká, kdy se jeho sny/vize, stanou skutečností. Nebo už se staly? Je nějaká souvislost mezi vrahem a uškrcenou dívkou? Musí se jeho vize vůbec naplnit? A co s tím má mít malý chlapec společného?

Jednoho dne se do domu, kde Jonah bydlí se svou maminkou, nastěhuje dívka, ve které Jonah pozná uškrcenou dívku ze svého snu. Tím se spustí události, jež navždy změní Jonahův život. Do hry vstupuje i Jonahův otec, který s nimi už nežije, a Jonahův soused Jošioka, který se pro chlapce stane přítelem. Události se dotknou i Jonahova nejlepšího přítele Malcoma a několika dalších lidí. V příběhu tedy sledujeme osudy více osob, jež mají s malým chlapcem něco společného.

"Ať už se bude dít cokoli, pohroma bude střídat katastrofu, z dlouhodobého hlediska to všechno dopadne dobře."
                                            - Město, Dean Koontz, str. 381

Můj názor na knihu

Kniha ve mně zanechala velmi zvláštní pocity, které se těžko popisují, protože dost dobře nevím, z čeho pramení. Atmosféra knihy je prostě zvláštní. Je prosycena hudbou, city, přátelstvím, láskou, ale i nenávistí a zlem. Nechybí ani onen nádech nadpřirozena, pro Koontze tak typický.

Bohužel jsem si čtení moc neužívala a jsem ráda, že jsem knihu vůbec dočetla. Zajímavé a napínavé pasáže se střídají s nudnými a zdlouhavými. Což se stává u spousty knih, že určitá část nás moc nebaví. Bohužel zde ty nudné části převažují.

Začátek knihy není vyprávěn úplně chronologicky tak, jak se události odehrávaly, tudíž jsem byla zmatená v momentě, kdy jsem si uvědomila, že se teprve odehrává událost, o které dávno vím, že se už stala. Nejvíc mi ale vadily části knihy, u kterých jsem si říkala, že kdyby je autor nenapsal, tak by to příběhu vůbec nijak neuškodilo. Zbytečné vyprávění o lidech a věcech, které mě absolutně nezajímaly. Záplava jmen muzikantů a název skladeb, které mi nic neříkaly. Nemůžu se ubránit pocitu, že kdyby se z knihy vyndaly jen ty zajímavé pasáže, měli bychom strhující a zajímavý příběh, který by zabral tak 100 stran.

Kniha má svá pozitiva. Příběh jako takový je zajímavý. Autor v některých částech knihy dokazuje, že umí psát napínavě, že umí vytvořit tajuplnou atmosféru a skvěle popsat pocit strachu a bezmoci. Myšlenka ztělesnění města má také své kouzlo. A sledovat rozvíjející se přátelství malého černošského chlapce a osamělého dospělého Japonce, jež spojuje společné tajemství, rovněž nebylo špatné čtení.

Moje sbírka - vše, co u nás vyšlo.

Tak nerada kritizuji svého oblíbeného spisovatele, ale musím. Nevylučuji, že někomu se bude kniha líbit. Na můj vkus je v ní ale málo akce a na Koontze je to opravdu slabá kniha. Byla bych nerada, kdybyste na Koontze zanevřeli. Pokud vás Koontzův styl zaujal - kombinace thrilleru, krimi, hororu a nadpřirozena, zkuste raději tyto knihy: Manžel, Rychlost, Ochránce, Intenzita, Skrýš, Tvář strachu, Podivný Thomas nebo Přízraky. To jsou knihy, díky kterým jsem si Koontze zamilovala.

Mrzí mě, že nové Koontzovy knihy jsou čím dál slabší. A česká nakladatelství očividně budou vydávat jen novinky, a těch starých knih, které napsal před x lety, si nevšímají. Přitom nejlepší Koontzovy knihy jsou ty, které napsal tak před dvaceti lety. Bohužel u nás Koontz vychází tak jednou do roka, navíc ho přestalo vydávat nakladatelství BBart a začalo ho vydávat nakladatelství XYZ, které dosud nebylo schopné vydat třetí a poslední díl Koontzova Frankensteina (druhý díl vydali v roce 2012) a není s nimi žádná domluva. Už několikrát jsem jim psala mail, ale okázale mě ignorují. Tudíž ohledně budoucího vydávání knih od Koontze nevím zhola nic a celkově to moc optimisticky nevidím.

Znáte Deana Koontze? Četli jste od něj něco?

Knižní přírůstky za červenec a srpen

Vítám vás u dvouměsíčního shrnutí knižních přírůstků. Za červenec a srpen se mi sešlo celkem 10 kousků. Ještě že si poctivě vedu svůj účet na databázi knih, protože z hlavy bych to dohromady nikdy nedala, začátek července mi připadá už tak neskutečně daleko...

Jako první mi přibyly tyto dvě knihy. Hobita od Tolkiena jsem dostala do opatrování od mojí tety. Měla jsem obrovskou radost, protože je ve stejném vydání, jako má přítel Pána prstenů, takže se k sobě krásně hodí. Hobita jsem četla už před několika lety a jsem ráda, že ho mám ve svojí knihovně. Teď ještě přečíst Pána prstenů (jsem ostuda, já vím).

Legendy české fantasy jsou pro mě srdcová záležitost, protože to bylo moje první seznámení s autory české fantastiky, kdy mi jména jako Vladimír Šlechta, Miroslav Žamboch nebo Jiří W. Procházka vůbec nic neříkala. Anotace na obalu knihy slibuje ,,to nejlepší, co se u nás v žánru fantasy píše. Šest renomovaných spisovatelů, šest žijících legend naší literatury, se setkává v exkluzivním projektu, který představuje jejich nejoblíbenější cykly v dosud nepublikovaných novelách".  Jakou lepší knihu si vybrat, když chce člověk prozkoumat vody české fantasy, aby věděl po jakém autorovi sáhnout? Z knihy jsem byla nadšená a hned jsem se začala pídit po knihách těchto autorů. Tuším že jako prvního autora jsem začala číst Vladimíra Šlechtu. Legendy české fantasy už se nedají moc sehnat, a proto jsem byla šťastná, když jsem je objevila v knihkupectví na Festivalu Fantazie. Konečně jí mám doma, spolu s druhým dílem, a jsem šťasná :)

Celá moje Koontzova sbírka

 Další srdcová záležitost je spisovatel Dean Koontz. Před pár lety jsem propadla kouzlu jeho knih, ve kterých kombinoval thriller, detektivku, horor a nadpřirozené prvky. Mám od něj všechny knihy, které u nás vyšly, a taky jsem je všechny četla (celkem 39 knih i s novou). Jakmile od něj nějaká kniha vyjde, hned jí kupuju a hned jí čtu. Ani tentokrát jsem neudělala vyjímku, Město jsem si koupila na výletě v Praze a hned se do něj začetla v kočičí kavárně. Bohužel jeho nové knihy už nejsou tak napínavé, jak bývaly, ani tahle mě už moc nebaví, takže jsem zklamaná. Jenže nakladatelé jeho staré knihy už vydat nejspíš nechtějí a zaměřují se jen na novinky, což mě dost štve.





 
Dům na kopci od Shirley Jacksonové jsem dostala v červencovém Knihobitovi, spolu s dalšími věcmi, které vidíte na fotce. Musím říct, že tenhle balíček mě neskutečně potěšil. Po knize jsem už nějakou chvíli pokukovala, když jsem zjistila, že je to předloha filmu Zámek hrůzy, který se mi moc líbí. Takže jsem měla opravdu radost, když jsem ho v balíčku našla. Celý balíček mi udělal ohromnou radost. Proč, to se můžete dočíst v chystaném článku o červencovém a srpnovém Knihobitovi.

Analytika od Johna Katzenbacha jsem si koupila za necelých 90 Kč. O autorovi i o knize jsem se dozvěděla od Rodaw z Knihánkova (klik), takže když ho měli za takovou krásnou cenu, musela jsem ho mít. Asi na něj budu vždycky vzpomínat jako na poslední knihu, kterou jsem si koupila v Paláci knih Neoluxor na Václavském náměstí ještě jako Pražačka, navíc den předtím, než jsem se z Prahy odstěhovala. Co vám budu povídat, tohle knihkupectví mi hodně hodně hodně chybí.

Knihy Muž jménem Ove od Fredrika Backmana a Dobrý proti severáku/Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera jsem si objednala přímo u nakladatelství Host, protože měli akce na některé paperbacky + slevu v jejich eshopu a poštovné zdarma, takže kde jinde si je koupit, než u nich. Paperbacky sice moc nemusím, přijde mi pak, že je tím kniha znehodnocena, že je prodávaná jako nějaký brak za pár kaček v nekvalitním provedení. Ale paperbacky od Hostu musím pochválit, obálka je docela pevná a stránky taky, dokonce na vnitřní straně obálky je něco napsáno, což u paperbacku vidím poprvé. Opravdu si na nich dali záležet a jsem za to moc ráda. Obě knihy nejsou z žánrů, které bych četla moc často, ale občas mám na takové knihy chuť.

O muži jménem Ove a Babičce, která pozdravuje a omlouvá se jsem hodně slyšela i četla, a po pár hezkých recenzích jsem došla k tomu, že si chci knihy od tohot autora přečíst. O Danielu Glattauerovi jsem se dočetla na blogu Hlava plná knih (klik). Četla jsem moc hezkou recenzi na tuto knihu a hned jsem si ji chtěla přečíst. Navíc jsem se na ní podívala v knihkupectví a hned se začetla a přečetla asi pět stránek, takže jsem měla jisto, že tuhle knihu chci. Sice jsem jí měla v plánu číst během učení se, protože normální knihy se mi teď čtou těžko a tahle je psaná formou mailů, ale v posledních dnech nečtu vůbec, takže to už nestihnu. Ale moc se na ní těším.

Tyto dvě knihy mám díky Pevnosti. Virtuální vrazi od Jany Rečkové jsou z edice Pevnost a vypadají zajímavě už jen proto, že každý říká něco jiného o tom, v jakém žánru je to napsané. Takže jsem moc zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. U Šeroprostoru od Ann Aguirre jsem hodně váhala, jestli si jí koupit společně s Pevností nebo ne. Měla jsem (a mám) o knize jisté pochybnosti - neznámá autorka, hrdinkou dívka - nebude to nějaká romanťárna pro puberťačky? Nakonec jsem knihu koupila, protože Pevnost bez přílohy neměli a nevěděla jsem, kde časopis shánět a bála jsem se, že ho neseženu třeba vůbec. Tak jsem se rozhodla že odhodím předsudky a dám knize šanci a doufám, že mě nezklame. Trocha té romantiky neuškodí, jen jí nesmí být moc, a žádnou tvrdou scifárnu taky nečekám. Obálka nevypadá vůbec špatně a název knihy zní pěkně, to se musí Šeroprostoru nechat. Každopádně chci knihu přečíst co nejdřív, abych věděla, jestli se do budoucna podobným přílohám Pevnosti vyhýbat nebo ne.

A jako poslední přírůstek vám představím Antistresové omalovánky pro dospělé. Měla jsem doposud jen 101 mandal pro krásný den a Tajnou zahradu od Johanny Basford (více o omalovánkách zde). U těchto omalovánek jsem dlouho váhala, protože spousta obrázků se mi vůbec nelíbí, ale zase jich tam je spousta, které si vymalovat chci (hlavně zvířata, kterých tam je opravdu dost a vypadají krásně). A jelikož jsem od bratra dostala k narozeninám poukázku do Kanzelsbergeru, tak jsem se rozhodla, že si je pořídím, jelikož nic jiného jsem si v tu dobu u Kanzelsbergeru nějak neuměla vybrat, abych z toho měla radost. Autorky už chystají druhý díl a na facebooku je skupina, kam lidé vkládají své výtvory z téhle knihy, takže pokud do knihy nemůžete nahlédnout někde v knihkupectví, zkuste se podívat v této skupině.

Takhle jsem si zkrášlila úvodní stránku.

A nakonec všechny knížky pohromadě. Co na moje přírůstky říkáte? Máte některou z těchto knih doma, chtěli byste mít nebo jste už četli? Těším se na vaše komentáře :)